V dálce rysy města bílých věží,
krvavý měsíc tiše zpívá,
naše stopy zmizí, sníh, sněží,
umřeme příteli, smrt je přitažlivá.
Zima nám vrazí nůž do těla,
čepelí ledovou do srdce zajede,
vyber si příteli, Kéres či Kybela?,
miluj se s oběma, jen jedna tě svede.
Měsíc se otočí, písničku dozpívá,
bílé věže jsou pusté a slepé,
umřeme příteli, nikdo se nedívá,
nitka se přetrhně, namotá, splete...
forma bez rozřádkování trpí... zbytečně se cpeš do vázaného verše.. chtělo by to víc lehkosti a neopakování slov
S prvním nesouhlasím, řádkování netřeba, aby to byla poezie a čte se to fajn. S druhým ale souhlasím dost. Se třetím jak kde.
Jinak vcelku potěšila a zaujala.