Člověče

Zas zavíráš své city v tvrzi
život vězením snad není
dobývat kámen to vždy mrzí
drát se cestou přes kamení
      bolí

v přehršlích absurdních (ne)souvislostí
děsech tohoto světa
v milionech možných budoucností
zní pořád jedna věta
      žít

po výkřicích světem vyděšených lidí
slzách smutných poutníků
těch co všechno nenávidí
rafičkách pádících budíků
     zbývá jen ticho....