LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #988
Autor:	dočka
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Poezie
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	24.11.2003 15:56
Počet návštěv:	1364
Počet názorů:	14
Hodnocení:	10

usměj se ještě jednou,karolínko

Usměj se na mě ještě jednou, Karolínko!
Podívej, on vypadá jako svatý Tadeáš
s kleštěma místo dřevěného kyje
…divná rostlinka.
poslední svého druhu,
moje nejmilejší jedovatá rostlinka,
kterou nechala lehkomyslná dceruška
zvadnout, předtím než se
pokusila podřezat si zápěstí
zahradníma nůžkama…

A v noci mě bolela hlava,
(tohle se nedá napsat)
ruce a obličej, pálilo to
jako ohnivej vítr, hořící pitomej Vítr
uprostřed tmy,
jako ta moje hloupá, rozbolavělá
láska…pokažená, přefouknutá
ochraptělá tak jako-
(teď přece nejde usnout,
teď když cítím všechna slova jako jedno,
teď když můžu jedno s druhým
konečně propojit
přitulit se ke každému z nich)

Vyřezala bych obrázky z mandarinkových
slupek, lodičky a cedule do přístavů
& kolem silnic, a jednu možná pro tebe
ale…není čím
(i malí oranžoví bratříčkové někdy pláčou)
a všechno co budu kdy potřebovat
je červená lžíce & jeho dlouhá dřevěná dýmka & ?
„…tak polož ruku na stůl.“

Nejkrásnější probuzení do Ničeho
uprostřed jablečných slupek.
…já přece vím, že jsi…

Epilog

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'dočka', 25.11.2003 08:36.