Jaro bylo v plném proudu a mne napadlo, že bych se mohl projet svým autem po městě. Když jsem došel na parkoviště, zmocnilo se mne zděšení při pohledu na můj automobil. Vypadal, jakoby jej přežvýkala nějaká obří kráva. Letmý pohled prozrazoval, že díky jaru také rozkvetl a dokonce někdo na něho nalepil cedulku, abych odstranil vrak. Kola se mi jevila poněkud vyfouklá a ani po hodině pumpování se mi žádné nepodařilo nafouknout. Teprve při bližším zkoumání jsem v nich objevil velké díry. Trochu mě to překvapilo, ale já si naštěstí věděl rady. 
  Chvíli jsem se plížil parkovištěm s heverem v ruce a hledal vhodná kola pro mé vozidlo. Čtyři kola se mi podařilo objevit zanedlouho. Po namontování kol už vůz vyhlížel pojízdně, tedy aspoň jsem si to myslel. 
  Pak bylo mou snahou do auta nasednout. Po zlomení hned dvou klíčků v zámcích se mi to nepodařilo. Rozbít dveřní okénko se mi moc nechtělo a tak jsem se rozhodl do vozidla vlézt  okénkem ve střeše, které neexistovalo. To byla pro mne výhoda. Nic jsem nemusel rozbíjet. Asi po půl hodině lezení střechou, hlavou napřed mi došlo, že jsem se ve střešním otvoru zpříčil. Zachoval jsem klid a čekal, jak se situace vyvine. Když mi hrozilo, že hlava bude totálně překrvená, vší silou jsem se pokusil dostat do auta. A to se mi povedlo. Sice se přitom urvaly všechny knoflíky na sváteční bílé košili, ale to mi nevadilo.
  Když se mi po nárazu o podlahu vše zase srovnalo v hlavě, byl jsem překvapen tím, co vozidlo obsahuje za věci. Trochu připomínalo vnitřek popelnice, ale já jsem hned všechno vyházel předním otvorem pro sklo, přičemž mi došlo, že schází. 
  Mé tušení, že vůz nenastartuji se potvrdilo. Naštěstí nedaleko byla benzínová pumpa. Pumpař pan Šťáva nevěřil svým očím, když jsem auto dotlačil k pumpě.
„To s ním jedete na vrakoviště?“ zeptal se mne.
„No, zatím ne. Sice už má párkrát přetočený tachometr, ale snad někam ještě dojedu,“ zněla má odpověď a za pomocí páčidla bylo mou snahou otevřít dvířka od nádrže. Když se mi je podařilo urvat, tak jsem začal tankovat. I když se mi nechtělo zrovna moc platit, tak jsem zasunul několik bankovek pumpaři do kapsy. Ten byl jaksi mimo, protože ho zasáhla dvířka od nádrže do hlavy. 
  Jestli vozidlo nastartuji bylo však stále sázkou do loterie. K mé radosti motor naskočil, přičemž se ozvalo několik ohlušujících ran z výfuku. Celou benzínku i její okolí zahalil obrovský mrak dýmu, ze kterého jsem vzápětí vyjel. Z kouře poté vyběhlo několik černých kašlajících a nadávajících postav. To už jsem se velkou rychlostí řítil po ulici. Díky zpětným zrcátkům, které používají kamióny mi neuniklo, že se za mnou táhne obrovská stopa hustého tmavého kouře. Zároveň jsem spatřil, jak z porostu na ulici vyběhlo křoví, z něhož čouhá červená plácačka. Bylo mi hned jasné, že jde o místního policistu pana Houkačku, který se před nástupem k policii zúčastnil několika průzkumných misí v krizových oblastech světa. Což na něm zanechalo následky. 
  Rozjetý automobil se mi nepodařilo úplně zastavit, tudíž dokonale maskovaný policista začal běžet vedle auta.
„Vystupte si pane řidiči!“ ozvalo se zpoza větviček křoví.
„Rád bych, ale brzdy mi nějak nefungují,“ odvětil jsem.
„I když vaše vozidlo nemá poznávací značku, tak vás poznávám!“
„No, já vás taky i když vás nevidím.“
„Jste si vědom svých přestupků?“
„Asi ano.“
„Máte na zaplacení pokuty?“
„No, to zrovna nemám.“ 
  V běhu policista vypsal složenku a vhodil mi jí do auta. Pak se slovy, že jde na průzkum pejskařů zmizel v nedalekém parku. Já jsem sešlápl opět pedál od plynu, ale ten se nějak zasekl u podlahy, přičemž pedál od brzd se někam zakutálel. O něco později mi došlo, že jsem nezvládl řízení, protože auto nejelo po ulici. Pak následoval do čehosi náraz, při němž se automobil rozpadl, kola se rozkutálela do všech světových stran a poté se vše zahalilo do neproniknutelného dýmu. 
 Když se kouř rozplynul bylo všude kolem mne spousta pobíhajících a nadávajících lidí. Vzápětí jsem si uvědomil, že mým nechtěným přičiněním byla narušen slavnostní ceremoniál otevírání nové radnice. Nějak nebyl čas na omluvy a já se dal na rychlý útěk před davem naštvaných lidí i radních.