Po půlnoci pavoučí rosy na očích

Ty neslyšíš posouvání skříní

Stěhováci nespí – nikdy.

Kolem jsou palčivé rybníky

Ryby zhnilé nedostatkem dotyků

- mozek se v tobě třese jak aspik

Jedna sklenka

druhá

.

Po půlnoci žáby líbají princům

Druhý den zase noc

To nejsem já či ty

Krápníky poutají hvězdy ke svým snům

To nejsem já to nejsem ty. Stěhování.

Kde jsem kdo čím jak? Počítáš.