Foukal ledový vítr, zem byla pokryta zmrzlou jinovatkou, chybělo dvacet dní do štědrého dne. Svižným krokem pospíchala domů. Ruce ji zábly, její tváře byly mrazem celé zrudlé, dlouhé světlé vlasy jí vály ve větru. Už abych byla doma. Proběhla podchodem, sklouzla se po zledovatělé kaluži a už strkala klíč do zámku. Vběhla do vytopeného bytu, shodila ze sebe kabát, dala vařit vodu na čaj a svalila se do křesla, aby si odpočinula. Když v tom vyskočila, zaběhla si pro tašku a začala se v ní přehrabovat. Kde to je? To není možné, vždyť jsem to tam dávala. Zuřivě vyhazovala všechny věci. Beznadějně se svezla do křesla. Voda už dávno vařila, ale ona si toho nevšímala. Nepřítomně hleděla do dálky svýma smutnýma očima.

Foukal ledový vítr, zem byla pokryta zmrzlou jinovatkou, chybělo dvacet dní do štědrého dne. Pomalým krokem se loudala domů. Na rukou měla vlněné rukavice, její tváře byly mrazem celé zrudlé, dlouhé tmavé vlasy měla schované pod čepicí. Domů se ji nechtělo. Prošla podchodem, otřepávala sníh z větviček, které byly po cestě, kopla do hroudy zmrzlého sněhu a opatrně přecupitala zledovatělou kaluž. Hlava ji celou cestu bezvládně visela, bez zájmu se koukala do země. V tom se zastavila. Zahleděla se do křoví vedle sebe. Zaujala ji malá hnědá kulička ležící na zemi. Shýbla se pro ni. Byl to obyčejný dřevěný korálek navlečený na kůži. Schovala ho do tašky a pospíchala domů. Vběhla do vytopeného bytu, shodila ze sebe kabát, dala vařit vodu na čaj a svalila se do křesla, aby si odpočinula. Když v tom vyskočila, zaběhla si pro tašku a začala se v ní přehrabovat. Vytáhla malý hnědý korálek, který si pověsila na krk. Voda už dávno vařila, ale ona si v zrcadle prohlížela svou novou ozdobu. Oči ji zářily.

Svázala si své světlé vlasy do gumičky, vzala si hrnek s čajem a postavila se před okno. Smutnýma očima si prohlížela šedou zasněženou krajinu. V okně protějšího domu se objevila postava. Zadívala se na ni.

Svázala si své tmavé vlasy do gumičky, vzala si hrnek s čajem a postavila se před okno. Její zářící oči si prohlížely bílou zasněženou krajinu. V okně protějšího domu se objevila postava. Zadívala se a usmála se na ni. Postava z protějšího domu ji úsměv opětovala.