Byl to doktor. Poznal jsem ho podle bílého pláště. Z náprsní kapsy mu čouhala propiska a teploměr.
"Umíráš, Mário", řekl soucitně a s nadhledem.
"Jo, to beru", otočil jsem se na bok a zase jsem blaženě usnul.
Byla to šlapka. Měla odporné punčochy a nechutně namalované rty.
"Nic mi nedlužíš, Mário. Byl jsi skvělý."
"Jo, to beru", otočil jsem se na bok a zase jsem blaženě usnul.
Když jsem se probudil, nic mě nenapadlo. Z myšlenek mě vytáhl divný pocit. Otevřel jsem oči. Doktor a šlapka si vedle mé postele pekli sele. Dostal jsem hlad, ale nejím vepřové.
A tak jsem raději zase usnul.
Probudili mě až hasiči.
"Je zázrak, že jste to přežil, pane Czerney!", řekl mi šéf místní kriminálky.
Rozbil jsem mu držku, na zázraky dávno nevěřím.
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 28.03.2006 00:17.
nevím proč, stando, ale připomělo mi to tu tiskárnu co kousala a tu ledničku co kopala do břicha:-) z té povídky co jsi jí dal do Výlovu... je ti doufám jasné, kam mířím, hehe
nevím proč, stando, ale připomělo mi to tu tiskárnu co kousala a tu ledničku co kopala do břicha:-) z té povídky co jsi jí dal do Výlovu... je ti doufám jasné, kam mířím, hehe