Ráno moudřejší večera: báseň mi připadá roztříštěná...jako když náhodně slepíš vázu...ztrácím se v ní, řeže mě, cítím v ní hodně agresivity, útoků, ale nevím proti komu, komu je adresovaná? A to je znepokojující a matoucí...vágní...poslední dva verše korunují vše svou nicneříkajicí obecností...Na můj názor reagovala tlustáčára útokem ve zprávě, kterému jsem také nerozuměla...Má první reakce směřovala k autorce, k osvětlení básně: který byl brán jako útok (?)...Zas tedy na vážkách, zda reagovat na dílo citově...lépe volit slova? Ale není právě to, že báseň vyvolala prudkou reakci něčím přínosné? Nevím nevím, zas se v tom ztrácím...