proč se ta paní v metru tolik směje
asi že právě zabila manžela
viděl to jenom její pes
starý uvadlý smrk ztepilý
a pár zvědavých štěnic
baví se s lidmi jako by se nic nestalo
a oni na to skáčou jako žáby do rybníka
po dlouhém suchém létě
přikyvují a myslí si
ta to má doma dobrý
pohodářka, vysmátá do růžové brady
- jen já vím, která bije
vždycky jsem byl tak trochu paranoidní -
zmákla to v lese
rychle, ani
nezakňučel, jen
políbil zem
pod kamenem nalezeným u cesty
hodila ho do potoka
a dívala se, jak voda omývá
karmínové nebe s hvězdami
ještě že padl tváří dolů
aspoň se na mě nedívá, říkala když
ho něžně zasypávala
hnijícím loňským listím
tak krásně vonělo
jako jeho penis
vzdychla si
doma pak spálila rukavice
pes dostal kost, aby mlčel
smrk zamyšleně kýval větvemi
nerozuměla mu
štěnice zaplatily životem
za svoji zvědavost
- jako ony
už nejsem nic
jen myšlenka, která
dívá se na svoje tělo
zahrabané v hromadě listí -
pokaždé když zabiješ člověka, je to jako když
na chvíli zajde slunce |
|
patafyzik 
Diamant Popelka 