Michael March:  Japonský spisovatel Yasunari Kawabata napsal, že "hrob je umělecké dílo."

Arthur Miller:  Znám v Connecticutu jeden manželský pár, a tito manželé si koupili hrob, místo k poslednímu odpočinku na jednom malém venkovském hřbitůvku, protože se jim líbila vyhlídka. A mysleli to vážně. Chtěli mít prostě hezkou vyhlídku. Můj dědeček, otec mojí matky, si přál být pohřben na jistém hřbitově v Brooklynu, velice stísněném a přeplněném, a vymínil si, že nebude pohřben hned u cestičky, protože nechtěl, aby po něm kolemjdoucí šlapali. Chtěl radši skončit někde v koutku, kde ho nikdo nebude obtěžovat. Někteří lidé jsou podivíni.

Michael March:  Isaac Bashevis Singer řekl, že život je tanec nad hrobem. Jaký je váš názor?

Arthur Miller:  Řekl bych, že s ním souhlasím. Jenže člověk si to začne uvědomovat, teprve když se k tomu hrobu víc přiblíží. Spousta lidí... například já jsem to tak cítil vždycky, ale jenom teoreticky. A pak to postupem času začne být stále skutečnější. A nevyhnutelnější. Vlastně docela samozřejmé. Myslím, že je to docela prosté - člověk má zkrátka potřebu hledat něco trvalého, nějakou trvalou hodnotu, a Singer chtěl podle mě říci, že nemá smysl plýtvat časem na věci, které nevydrží ani do zítřejšího rána. A hrob je tu samozřejmě vždycky, ten nikam nezmizí. Proto je pro nás stále důležitější.