"Krvavá vražda ve starém domě."

Tak zní palcový titulek jednoho bulvárního plátku. Toho sychravého listopadového dne zazvonil na policejním komisařství telefon a do černého sluchátka se ozvala postarší dáma, s hlasem tak roztřeseným, že si komisař Urban pomyslel, snadže žena viděla přinejmenším samotného Satana.

"Přijeďte rychle sem! Je tu mrtvola…je úplně znetvořená, prosím pospěšte si, mám strach." Hubený vysoký muž s čelem značně přerývaným letitými vráskami, šedým hustým obočím pod nímž se skrývaly dvě modré zapadlé oči, s nosem velkým a skobovitým, rty scvrklými a malými, za nimiž se schovávaly dvě řady jeho umělého bílého chrupu, se postavil a na chvíli se zadíval do právě vycházejícího slunce.

Pak nasedl do svého služebního vozu a vyjel na místo "vraždy".

Když dojel na adresu, kterou mu žena ještě v rychlosti nadiktovala, stál před ním velký starý dům s velkou zahradou plnou nejrůznějších květů a vzrostlých stromů.

Když vešel, nacházel se ve veliké vstupní hale s vkusně zařízeným tmavým nábytkem. Dům byl prázdný. Ani po třetím zavolání se nikdo neozval.

Rozhodl se tedy, že místo činu najde sám. Prošel celý dům, až narazil na tmavé vyřezávané dveře.

Byly zamčené… .Použil jeden z paklíčů, které u sebe nosíval a dveře se otevřely.

Naskytl se mu pohled na temnou, světlem nepoznamenanou místnost. Po roztažení dlouhých těžkých sametových závěsů zlaté barvy, uviděl něco, co jej na okamžik donutilo nedýchat. Na višňově rudém koberci ležel asi dvacetiletý mladík.

To by mu ani nepřišlo nijak divné, mladých mrtvol už viděl desítky. Jenže tahle byla jiná…

Byla šedá a jakoby vysušená, v očích nepopsatelný výraz děsu. Na první pohled neznámá příčina úmrtí.

Při bližším ohledání nalezl komisař na krku oběti dvě malé červené skvrnky. V ten moment ucukl a pokřižoval se. Odešel a rozhodl se, že se ještě vrátí večer až bude tma. Den strávil nad hromadou knih zabývajícími se vampýrismem.

Večer. Vyzbrojený věncem z česneku a křížem se opět vydal do onoho starého domu. Když prošel dlouhou chodbou až do onoho pokoje, zůstal vyděšený stát. Mrtvola zmizela.V tu chvíli upustil česnek i kříž.

Jakmile se tak stalo, přiskočil k němu mladý upír a bez váhání svými špičáky probodl kůži komisařova hrdla.

Urban se však brzy vzpamatoval. Popadl kříž a upír začal ustupovat až mu nakonec z očí zmizel úplně. Značně zesláblý muž se sesul na zem.

Uvědomil si, že mu už nezbývá mnoho času. Zvedl se, vydajíc hledat toho, co mu způsobil dvě malé ranky na krku.

Cestou nalezl špičatý dřevěný kůl, který pro případ nutnosti vzal s sebou. Slunce se začínalo probouzet.

Došel až ke dveřím rodinné hrobky, do níž když vstoupil, uhodil ho do nosu typický pach čerstvé hlíny. Hned poté spatřil Prokletého. A nebyl sám. Urban po krátkém zaváhání zvedl kůl do výše a mladému upírovi probodl srdce, stejně tak jeho dalším dvěma obětem. Těla se za strašného nářku svíjela. A poté… opustila je už konečně volná duše, která v tento okamžik nalezla svůj klid. Poté se z posledních sil pomodlil a srdce proťal i sobě…

"Při pátrací akci přišel o život Komisař Urban ve věku 65 let. Prosíme obyvatele města aby jakékoliv informace o možném vrahovi hlásili na policejním komisařství."

Tak končí článek o krvavé vraždě v jenom starém domě…

O třicet let později:

"Krvavý vrah se vrátil…"