Dílo #48621
Autor:Haber
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Miniatura
Zóna:Jasoň
Datum publikace:20.04.2008 11:48
Počet návštěv:671
Počet názorů:15
Hodnocení:9 2 4

Prší
Tvoje rozkvitnuté lupene

lákajú rozdielmi lásky

voňavé umieranie

na tŕni slov zapichnutých

do zahojených rán

sa rozbieham dažďom

a ty si dlaňou čistíš

pančušky na lýtkach ofŕkané

nápadmi chodníka

a mlák

rád by som to robil za teba

lenže ten trolejbus

som stihol aby ma odniesol

do bane z ktorej z hlbiny

vynášam na svetlo

chlieb budúcich kým

moknem pred oltárom

zaspatých dní

zasypaných

Názory čtenářů
20.04.2008 11:52
Rajmund
Dva světy:-.)
20.04.2008 12:42
závojenka
...zasypaných...
20.04.2008 12:50
logik
ten první verš mi odradil
(mám asi šílený představy)
20.04.2008 14:28
siorak
Ano, chce to číst 2x, aby člověk strávil ten úvod. Ale jinak jedna z tvých nejhezčích. Je tam menší vodopád slov, ale zato o to víc prožitku. Jdu do plných.
20.04.2008 16:11
Goldilocks
pančušky, trolejbus, zaspaté dni...uf
20.04.2008 17:27
marťánek paní Koutné
...voňavé umírání na trní slov zapíchnutých do zahojených ran...*
20.04.2008 22:12
Sany
pančušky sú super...
20.04.2008 23:41
HanaKonvesz
.. ofrkané..
30.04.2008 18:04
Marty_Zappa
ee - zas ten trolejbus :-(
10.05.2008 13:04
stanislav
ofŕkané

a tohle je jako co? hehe
10.05.2008 13:20
stínka_
stanislav napsal(a):
ofŕkané

a tohle je jako co? hehe
to je erotika, která se chodníku týká :-)
10.05.2008 13:56
stanislav
Umožnili nám tak zapomenout na toto neviditelné médium, v němž jsme spolu s ostatními zvířaty a rostlinami ponořeni, které hmatatelně spojuje vnitřek našich dýchajících těl s vnitřkem stromů a mraků.
Vítr je pro tolik orálních kultur mystériem všech mystérií, a přesto je naší kulturou, stejně jako vzduch a dech, často zapomínán. Nemluvíme o vzduchu mezi námi, ale jednoduše o prázdném prostoru. Jako bychom cítili, že tam nic není, žádné fyzické spojení.
10.05.2008 13:57
stanislav
Začal jsem žasnout, co to vlastně písmo způsobuje. Zjistil jsem, že každé písmo zvláštním způsobem vtahuje naše smysly, a tak velmi specificky ovlivňuje i náš vztah k jazyku a smyslovému světu. Ale zvláště jedna forma písma, které nazýváme alfabetou, skutečně položila základ pro druh intelektuální distance od přírody, která je obecně rozšířená v západní civilizaci.
Starověká semitská aleph-beth, z níž jsou vlastně odvozeny všechny alfabety, nezaznamenávala v psané formě žádné samohlásky. Čtenář při čtení souhlásek sám doplňoval samohlásky, které jsou ovšem dechovými zvuky. Nepřítomnost psaných samohlásek uchovávala vědomí posvátnosti, které v mnoha orálních kulturách bylo spojeno s větrem a dechem. Pro tyto kultury není řeč nic jiného než utvářený dech a neviditelný vítr je tím pravým mystériem ducha, který propůjčuje všem věcem život a vědomí.
Byli to Řekové, kteří jako první použili specifické znaky pro samohlásky, pro dechové zvuky, čímž účinně desakralizovali vzduch i dech.

tady to moudro začíná... chichi
10.05.2008 13:58
stanislav
Rozhovor fyzika Jeremyho Haywarda s americkým filosofem Davidem Abramem o jeho knize Kouzlo smyslů probouzí zasutou intuici živého oduševnělého světa. Kniha je pokládána za mezní dílo v oblasti současné ekologické filosofie a etiky, které otevírá výhledy do nové, více účastné kultury.

Jeremy Hayward: Možná bychom mohli začít náš rozhovor tím, že si povíme něco o animismu. Zdá se mi, že hlavní věcí, kterou se snažíš ve své knize Kouzlo smyslů sdělit, je vědomí, že svět není vytvořen z mrtvé hmoty - že bohatý život a inteligence se nacházejí ve skutečnosti všude.

David Abram: Jedna ze silných intencí, jež prochází celou knihou, je snaha zbořit tu uměle vytvořenou hranici mezi tím, co je a co není oduševnělé, nebo mezi tím, co je a co není živé.
Velmi chci naznačit, že vše je živoucí, oduševnělé, že všechny věci mají svůj dynamismus, že se vše hýbe. Některé věci se jen pohybují mnohem pomaleji než jiné, takže jejich pohyb nezaznamenáme tak snadno. Dejme tomu, že při procházení krajinou upoutá mou pozornost krásná strmá skála - když to říkám, mám na mysli konkrétní útes - , a já shledávám, jak jsem pohnut touto přítomností, touto skálou, objetím té neúprosné síly, která se mě zmocní pokaždé, když okolo ní kráčím. Jsem-li pohnut touto bytostí, jak bych o ní mohl říct, že se nehýbe? Tvrzením, že se skála sama nepohybuje, popírám svou vlastní přímou zkušenost.

a tady je uplněj začátek. chňo ch'ňo...
10.05.2008 15:43
stínka_
chňo chňo :-)
já čtu Pandořinu skříňku od Skaterové, taky maso:-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)