Sedím v zakouřeným báru. Slyším Rudolfa jak polemizuje o akvizičních smlouvách a rozčíleně hulí jednu za druhou. Nikdy nic nevyřeší, ale hrozně rád se vzteká, to je ta jeho italská povaha.

Zamlženej den v barvě krve

klacek zaraženej v prdeli, ze který cáká červená tekutina

ten bolestnej výraz v očích a tryskající slzy tě rozesmály

šukal jsi svou matku

zezadu

a do huby jsi jí strčil mrtvý kuře

svýmu psovi jsi říkal miluju tě pokaždý, když ti olízl koule

Rudolfovi došly cigára a přestal křičet, protože jsem na něj hodila oko. Vzal si mou Davidoffku a taky mi připálil. Teď mluví o tom jak včera v noci smažil hry.

Nepochopili tě

nesnažil jses to vysvětlit

jen jsi se usmíval

prošlo ti to, všechno ti to prošlo

a pak jsi nám ukázal jakej seš kádr

Rudolf mi vyhulil půl krabičky. Vynadala jsem mu, že hulí jak fabrika. Začal se smát, líbí se mi jak se směje. Má rád tlustý holky. Ukázala jsem mu kalendář extra tlustejch holek. Zajiskřily mu očička a stáhl si to ode mě. No, každej máme něco.

nikdo by tě nepoznal v každodenní šedi a špinavosti ulice

v kravatě s kufříkem a obyčejným fáru

oholil jsis hlavu

podřezal žíly

hrdlo

a svý péro

a usmíval ses

Rudolf furt mluví. Budu ho muset utnout, ještě budu řídit a už jsem fakt unavená.