„Obdivuju tvoje logický uvažování. Tohle bych nikdy nedokázala.“

Vážně a co na tom sakra je? V čem mě obdivuješ, že když mám mizernou náladu a ona mi napíše smsku jestli bych s ní šla na kafe, tak jí na to odepíšu, že na ni nemám náladu, protože mě nepustí ke slovu. Pořád žvaní o svých problémech a já se nudím. Slyšela jsem, že mě pomlouvala, to přece přátelé nedělají. A místo abych s ní o tom promluvila, tak mlčím a reaguju po půl roce smskou. To je přece zbabělost.

„Není na tom co k obdivování, prostě jsem jí řekla co jsem měla už dlouho na srdci.“

Jasně, po týdnu na tu smsku zareagovala. Leželo jí to v hlavě celý týden. Plačtivá smska typu, mrzí mě, že se ke mně takhle chováš, přeci jsem ti nic zlýho neudělala. Naštvala mě tím. Nesnáším slabochy. Nesnáším ufňukaný lidi. Napsala jsem, že přátelství se nedá stavět na nedůvěře, závisti, lži. Protože já taková přece nejsem. Snažím se svoje přátelé chránit, miluju je. I když mě vlastně štve, když je někdo lepší než já. Možná nesnáším slabochy protože já sama jsem slaboch.

„ Myslím, že bys mě takovou smskou asi rozplakala. Děsím se toho, že bys mě jednou takhle drsně kopla do prdele. Ale stejně tě obdivuju. Prostě hodíš city za hlavu a uvažuješ chladným rozumem. To já prostě neumím.“

Jo, ale teď je mi to líto, mrzí mě, že jsem byla takhle tvrdá Rozvádí se, je sama a do toho já. Bezcitná a chadnokrevná. Asi se mi to jednou vrátí. Ale není to jednoduchý, můj život není jednoduchej. Já musím být silná, oni mě potřebují silnou a tvrdou, jako slaboch bych neuspěla. Víš jak ti závidím tvoji citovou bezprostřednost? Prostě umíš říct miluju tě…

„ Prosím tě, ty taky pláčeš nad každou hovadinou. Na druhou stranu je dobře, že jsi taková. Mě se to líbí i když to nechápu :o).
“Kdybys věděla jak často se mi chce plakat, ale nikdy si to nedovolím.Mohl by mě někdo vidět.A když jsem sama? Dívám se na sebe do zrcadla a nenávidím ten ufňukanej obličej. Ale tolik bych chtěla..., tolik…

„Máš svou práci, vyděláváš peníze, nepotřebuješ chlapa, protože seš samostatná. Nezabýváš se takovejma zbytečnejma věcma..“
Zbytečnejma věcma. Jako mít někoho kdo na tebe doma čeká a obejme tě, když příjdeš frustrovaná z práce? Tak to je fakt, nikoho takovýho nemám. A bojím se někoho takovýho mít. Že bych to třeba ani neuměla.

„ Drahá, nemám na to čas. To je celý a taky nemám chuť prát někomu špinavý trencle a uklízet po něm. Stačí mi mít někoho na sex.“
Chybí mi láska, ale to ti přece nemůžu říct!

„ Závidím ti. Jsi tak skvělá. No vážně! Čemu se směješ?“