V mořském proudu

mořském v tichu

v reji mořských živočichů

u rybího měchýře

slyšela jsem vyprávění

ze želvího krunýře: 

žila byla mořská panna

na útesu z korálu

ladná plavá rozcuchaná

šupinami postříbřená

bledá ňadra z opálu 

na skalisku šťastně žila

bezstarostná divoká

ztepilá a otužilá

než já rybář se svou sítí

chytil nahou do oka

z pěny vystoupila celá

korálově růžová

stála tam jak v zlatém rámu

dávajíc mu sebe samu

láskou by se rozkrájela

a on to vzal doslova 

moře hoří mořskou modří

ryba o rybu se tře

rybář mořskou pannu moří

řvoucí panna pokořená

ploutvičky má nahoře 

panna na nože je brána

všude sůl jen mořská sůl

sůl po březích rozsypána

ostří řeže pannu v půl

půlměsíc a vejpůl slunce

zpola večer zpola ráno

všude plavou polovice

půl škeble půl chobotnice

vše nadvakrát rozřezáno

smutně pluje hlubinami

u prstenců atolů

se šrámy a  modřinami

napůl ženská napůl treska

uvězněná v rosolu