mrak

vrba k vodě nahrbená

stín na hladině

beze jména

po čase plyne

přeci stojí

jak bledý měsíc

nad závoji

v zrcadle čeřen

světla noci

dříve než vplyne

do tmy tmoucí

svou nadějí tu

v tichu plane

jak deště oko

vyplakané

němý jazyk deště

šeptá na hladinu

svěřuje svá slova

prázdnotě a stínu

mluví tajnou řečí

vzývá chladnou vodu

rozpitými slovy

že jsme téhož rodu

v písni okamžiku

tiché noční noty

slova lidských básní

psaná do nicoty