koukám se přes okraj
propasti prstů
vpíjím se
do zelené hloubky
druidských kruhů...
stříbro probleskne
přes vlasy
a rozetne naše pohledy
směrem k zemi
ke kořenům citů
potlačených...
není jedu
stíraného bezděky
jenž pálí na rtech
zborcených krví
není síly
jenž zastaví touhu
v hloubce paměti