tahám kamínky dnů
a týdnů
z dešťového klobouku
jsem cílem vašich
pohledů
neumím se vyhnout kapkám
a tak vždycky zmoknu
až na kost
všude jsou oči
chce se mi křičet
nedívejte se na mne
svítí ve tmě
není se kam schovat
chci být sám
daleko od toho všeho
od těch světel
a věčných
a zbytečných otázek
tak mě nechte stranou
a na konci
zatleskejte…
jste přece diváci…
|
|