Dala jsem ti svůj čas chtěla jsem ti dát svůj život Chtěla jsem ti dát svou lásku - do posledního kousíčku Oni mi říkali, že je to špatně...
Musím dál
Nevěřila jsem - teď věřím v kalendáři své trápení měřím Chtěla jsem ti říct: miluji tě Teď však uvnitř sebe zabiju tě
Je toho tolik, co nejde zapomenout -tys zapomněl Pro tolik krásy klečím na kolenou -tys asi nemusel Hodiny spolu vryly se do srdce -tys je zahodil Pár minut štěstí dal's mi po roce -tosd netušil Mohlo to být blaho láska mohla ožít Hůl nelámu. ale musím jít dál Přesto kdykoli mi řekni, co sis přál
Sorry, ale asi to trápení nebylo dost velké, protože Tě inspirovalo pouze k takové velice podprůměrně nešťastně zamilované básničce, jakých tady najdeš nepřeberně.
Chtěla jsem ti dát svůj život, čas, lásku... kolikrát jsme toto již četli podáno víceméně stejnými slovy?
miluji tě/zabiju tě, nelze zapomenout - taktéž velmi otřepané.
musím jít dál - alespoň, že to má celé optimistický závěr.
"...láska mohla ožít
Hůl nelámu. ale musím jít dál..."
nebylo by lepsi to prehodit:
"láska mohla ožít
Hůl nelámu. ale musím dál jít" ? uplne by to ten vyznam posunulo nekam jinam a pridalo na dramaticnosti...
Co na to rict? Netrap se... pro jedno kviti slunce nesviti. No a ke komentarum? Nekdy je lepsi zadne hodnoceni, nez pravda. A sup se mnou na pranyr :-).