prší..kapky se stáčejí v provazy jasný blesk oblohu rozrazí Venku je smutno a nevlídno nikde nikdo.. však přesto můžeme zahlídnout holku běžící po cestě v šatech,co patřily nevěstě. Neskutečná jako zjevení od někud,kde štěstí není Jako nějaké posleství obav že se k sobě už neumíme hezky chovat že nám můry zakrývají oči že nás život míjí jako na kolotoči. bez zastavení bez úsměvu bez citu bez dechu jako v ledovém království každý ve svém skleníku ve vlastním mikroklima.. Není divu,vždyť za chvilku přijde zima.. |
|