I.
Ona jak sfinga se tvářící
se silným mejkapem na líci
hustými kartáčky umělých řas
na malý okamžik zastaví čas…

Chameleon neviděn, v akváriu sedí,
na tu pyšnou nádheru tupě, zbožně hledí:
„Měnit šaty podle situace
není pro ni žádná komplikace!“

Zamilován, u skříně,
tváří se tak nevinně…
„Srdce mi ještě neztvrdlo v kámen.
Musí být moje na věky ámen!“

Ale hned je ouha!
Stačí chvilka pouhá,
změní barvu chameleon.
Může za to bohatý slon!

Připletl se do cesty
hledaje si nevěsty.

Ošálit se nedá,
že je Barbie bledá,
ví, že za to mejkap může.
„Chtělo by to trochu růže!

Co mi na to řekneš
Ty, má krásná paní?
Splním každé tvoje
nejtajnější přání…!“

Pokrytecká kráska
neví, co je láska.
Neví, jen to tuší.
Upsala by duši
za image, co sluší
všem, co ztrácej duši…

Za šatičky, za střevíčky,
za kabelky, náušničky,
za korálky, řemínky
i za zlaté hodinky…

A tak Barbie koketuje,
chytrou past na slona kuje:

„Zaplete se do sítí!
Slona musím lapiti.
Bude chodit po světě
se mnou na vlastním hřbetě!“...