Nešťastná meluzína kvílí v komíně,
je uvězněná, proto je slyšet její hlas.
Telegrafuje do dálky
Zimní Královně, své matce:
„Snažím se zpívat, ale nejde to.
Nevyrovnám se pěvci, který hraje na klavír
tam dole, ve velkém pokoji s krbem…
Můj hlas se nehodí
ani do koncertních sálů,
ani za katedru,
ani do poslanecké sněmovny.
Nikdo mě neposlouchá,… “
Zdálky slabě zaťukal telegraf:
„Má milá dcero, zpívej dál,
máš důležitý úkol oznámit lidem…
…“
Meluzína zpívá o věčné zemi,
pěvec dole v pokoji čte moudrou knihu:
„Nerozumí tvému zpěvu…
…protože poslouchají slova…
…ne jejich smysl…
…snad jen králové a blázni…“