Lampa s černým světlem svítí v ruce pošetilé panny.

Malý plamen nechce Ti říkat Pane, Pane…

raději chce spolehnout na Tvé milosrdenství,

až otevřeš dveře hostince, kde se koná věčná svatba.

Co odpovíš?

…

Jiskřivý bílý sníh padá z šedých mraků,
já znám jeho tajemství…
Přikrývá hnědou popraskanou kůru stromů,
černou zablácenou zem,
zkamenělou vodu v čisté řece…

Přikrývá všechno svým pláštěm,
 stejně jako křídla bílé holubice
nevzhledná mláďata v hnízdě.
Jako křídla Tvojí Lásky přikrývala
ubohou skořápku těla Tvého mrtvého Syna.

 Tvá Láska neroztaje jako sníh…

Temné mraky můžou sypat jasné hvězdy,

když je kolem šedá zeď…?

…

Jiskřivé světlo svítí z neznámé temné duše,
já znám jeho tajemství…
Svítí do všech koutů s pavučinami,
na písmena v Bibli,
na temnou duši blízkého člověka…
Odkrývá všechno, nikde nezůstal stín…

Hnědá kůra stromů,
černá zablácená zem,
zkamenělá voda v čisté řece…
Celá země se barevně třpytí
jako drahokam,
…protože tím světlem jsi Ty…

 Tvé ruce zapálí Světlo v rukou pošetilé panny
a černé světlo odejde navždy.