Na oslavu k Valentýnu

do baru jsem pozval Ginu

a že jsem chtěl zahnat splín

objednal jsem velkej gin.

Číšník povytáhl čelo

v láhvi prudce zasyčelo

vyletělo bílé cosi

rozhlíží se, odplivlo si

hlasem svůdným tenhle stín

Ginu začal svádět - džin.

Horkým dechem omámenou

jemně hladí po ramenou

podmaněná jeho vůlí

pod stolem se k němu tulí

a čas letí, náhle svítá

nad lavorem dívka škytá

as lituje svého činu

příliš dopřála si ginu

hlavu strká do peřin

všude ji však najde džin. 

Ptáš se na ponaučení ?

Je v mé básni, nebo není ?

Po Gině jsem sbalil Randy.

- Prý je abstinentka…