Prošel mohutným kamenným portálem do mramorového sálu. Jen pár neslyšných kroků. Zastavil. Mrtvá váha balíku z přikrývek tížila jeho paže. Mezi špičkami bot se na alabastrově bledé dlaždici rozprskla kapka krve.

"Pane," hlesl téměř neslyšně, ale stěny prázdného sálu slovo několikrát zlověstně zopakovaly.

Muž sedící na širokém parapetu okna hleděl doposud ven. Při oslovení zvedl trhnutím hlavu a jeho pohled se zabodl do očí příchozího. Potom sklouzl na tmavý balík v jeho rukou a nakonec, téměř nechtěně, skončil v kaluži krve, která rozkvetla na podlaze. S kamenným výrazem ve tváři přistoupil.

"Polož ji."

Když učinil, co měl, se spěchem se vytratil. Zůstávat teď v pánově blízkosti bylo jako čekat na útok šelmy.