Jsi jedním z mnoha,
jedním z mála,
v područí boha,
čas zvolna k smrti ubíjí,
a každá chvilka něco stála,
těm kteří s ďáblem víno popíjí.

 Ber, ležet nech,
tak ber!
Výčitky na bedrech,
a Tobě cizí směr,
oddělí zbytky sebeúcty,
příkazů tucty, z vyšších sfér,
vezmou i poslední Tvůj dech.

Kdo Tě jen učil rozumu?

Společenství lásky,
máš přeci lásku rád?
Vlévá Ti do žil něhu, krásu,
jedinou odpovědí na otázky,
srdce čekajíc věčnou spásu,
neměl si osud ve své brát.

 Ty přeci musíš,
vždyť co je své je špatné,
bez boha …