Ve studnách života sny krvácí,
naděje tonou chladným přepychem,
zbyt ctností tlí černými paláci,
a hořkost vře honosným kalichem.
Na křídlech vášně jsem mládí promarnil,
věčného patosu jsou pochopové sytí,
žal na rtech rozdává zbytků sil,
účelnost dělí od chaosu bytí.