Snad tisíckrát jsi rozesmál mé tělo – pištělo levným štěstím jako nad hrncem pára A vůbec - kolikrát ses již nořil v odemčeném klíně? Kolikrát pouštěl rybičky prozkoumat dívčí terén? Nespočetněkrát, jistě nespočetněkrát... Oloupal jsi hedvábí ženského tajemství propůjčil tělu vůni rozechvělého chtíče a také já nechala se zahalit šátkem vášně... Kolikrát ještě podlehnem? Nespočetněkrát, jistě nespočetněkrát... Pojď – zbavme se zlevněného blaženství – raděj utíkejme v náruč prosté louky Tam usedni po mém boku a pak nastavme nebi své oči... „Prožil jsi jej?“ „Ano – nespočetněkrát, zcela nespočetněkrát...“ |