Chtěla bych česat tvůj dech

za ranního probuzení světla

být vločkou co na vlas ti sedla

zlíbat tě slovy něžnými

namazat jemným máslem lásky

tvou bolestiplnou duši

a zpívat tenkým hláskem píseň ticha

i o tom že nikam neutíkám...

Krev svou dám ti vypít

za noci žíznivých a žhavých

ohnivými vlasy pokryji tvou hruď

a na osten tvůj posadím svůj klín

ať bodá mi do jádra duše

ať vyjeví tajemství syté vášně mé

v níž skrývá se poklona žití

kéž nikdy se nepřesytím...

Napojme se ze svých duší

pořiďme si dalekohled

abychom zahlédli i jejich hloubku

a nastupme do dětského vláčku

jež nás poveze až k našemu cíli

a tiše se vysmívejme předjíždějícím formulím

bezhlavých lásek