LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #836
Autor:	kafka
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Poezie/Volné verše
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	19.11.2003 13:37
Počet návštěv:	2069
Počet názorů:	22
Hodnocení:	13

Barcelona

V neděli nevstávám před šestou ranní
poležím si nejméně do sedmi
v půl osmé začínají bít na věži Tibidaba
Dunivé zvuky se rozléhají po městě
a přizvukují Svaté rodině
jež nikdy nahlas nepromluvila
Tibidabo ještě nedýchá horkostí
přicházející až k poledni a už
horoucně otevírá náruč božímu lidu
Tedy i já jsem lapen
tři kroky tam a tři ven
ten třetí jediný plný života
s nejzvučnější ozvěnou
jako když smutek
dotkne se kamene
mé stáří přežívá
Než se srdce naposled
dotkne pláště
nasedám na Tramvaj Blau
Tramvaje tu už dávno nejezdí
já ale k jihu jinak necestuji

Během cesty zdravím
slavného spisovatele
Nebe peklo ráj – konec té hry
mě píchne u srdce
... už mě nechej Argentino
dnes ti neuteču
příliš pomalý v běhu

Šípy stále daleké Rodiny
jsou mi němým majákem
Zblízka však zas jen
dechberoucím vrakem lodi
co nikdy nevykotvila z včelí plástve
pravidelného probouzení a usínání
z bludiště touhy po dívčím klínu
po tápajících rukách mladíka
po nohách které k chůzi chybějí
Labyrint domovních dveří
pro jistotu ve dne v noci zamčených
pavlačí a mokrého prádla
Spleť hlasů jenž dosud nahlas nepromluvily
já také za sebou vleču nit návratu
a v kapse nůžky
jimiž ji na konci přestřihnu
Strunu nataženou mezi toreadorem
a jeho obětí
en la Plaza de toros
kde už slabší
na silnějšího neútočí

Nit napnutou v sítích námořníků
zaplétaných na cestě domů
bez zaplacení
Barcelonetta jako dítě voní před spánkem
a po ránu nechápavě mžourá
na starce o dvou holích
jenž už své nohy nepotřebuje
aby se rozběhl z rybího trhu
k prvním vlnkám
těch ještě živých

Položí se vedle slavného spisovatele
anebo – nebe peklo ráj
ještě dnes odejde k rybám

Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'kafka', 08.01.2004 14:53.