| Dílo #65660 |
|---|
| Autor: | PaJaS |
| Datum publikace: | 17.12.2011 18:18 |
| Počet návštěv: | 1016 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 5 |
| Prolog |
|---|
Byl jednou jeden veliký les. Tak veliký, že přejít ho z jednoho konce na druhý by trvalo několik dní.
V tomhle lese byl úplně pohádkový klid. Zpívali v něm ptáčkové a občas jste mohli slyšet strakapouda, jak vyťukává svou písničku do kmenů stromů. Někdy vedle vás mohla spadnout šiška a ve větvích se rychle schovávala chichotající se veverka. Pavoučci spřádali své sítě, tiše si u toho prozpěvovali a mouchy nebo komáři vám bzučeli u ucha.
Na první pohled byl v lese klid, když jste se ale podívali níž, bylo tam pěkně živo a hlučno. Mravenci na sebe pokřikovali při pilné práci, brouci nadávali na spadané listí, které jim překáželo v chůzi, a stonožky pobíhaly po pařezech a vyvrácených stromech a hlučně dupaly. Do toho všeho na sebe hlasitě pokřikovaly houby, které zvědavě vystrkovaly hlavy. Nic jim nesmělo utéct, o všem musely vědět.
Myslíte si, že bylo v lese hub málo a nemohly být tak slyšet? Tak to byste se divili.
Hned z kraje lesa rostly tři statné duby, pod kterými bydlela rodinka Hříbkových. Pan Hříbek s leskle hnědým kloboukem, paní Hříbková s tenkou nožkou a jejich tři malí kluci, kteří občas tak řádili, že jejich rodičům drnčely klobouky.
Kousek od nejjižnějšího dubu jako pozůstatek kdysi mocného kmene stál pařez, na kterém našel svůj domov věčně rozmrzelý pan Choroš.
Za pařezem pana Choroše se tyčilo k nebi několik vysokých borovic. Domov tam měla veliká rodinka Babkových, Bedlovi se svými dvěma děvčaty, slečna Holubinka Vrhavka a samotářský pan Kotrč. Na kraji borovic u vzrostlých smrků se usadil pan Růžovka s paní Růžovkovou, jejíž elegantní růžový klobouk svítil široko daleko. Kousek dál bydleli Václavkovi, kteří měli tolik dětí, že je ani spočítat nedokázali.
Vedle dubů a smrků ještě rostly elegantní břízy, jejichž bílá kůra kontrastovala s okolními stromy. A pod břízami bylo také pěkně husto!
Na kraji byste našli vychytralého pana Lišku, na kterého si každý musel dávat pozor. Na druhém konci vykukovala paní Hadovka, které se pro její vůni každý vyhýbal. Uprostřed to úplně zářilo, protože tam v těsném sousedství bydleli Křemenáčovi se svým malým klučinou, Kozákovi s dcerkou a synkem a slečna Muchomůrka Červená.
Ještě si myslíte, že bylo v lese ticho? Dělo se tam toho ale mnohem víc. |
|
| Jak se ztratil malý hříbek |
Pod vysokými duby hned na kraji lesa bydleli Hříbkovi. Měli tři kluky – nejstaršího Praváka, prostředního Leváka a nejmladšího Mrňouse. Rodiče s nimi měli spoustu starostí, protože ani jeden nevydržel chvilku v klidu. Pořád vymýšleli nějaké lumpárny.
„Snad z toho konečně vyrostou a uklidní se,“ říkal táta mamince, ale už tomu moc nevěřil. Nejstarší Pravák byl už skoro tak velký jako táta, ale skopičiny vymýšlel pořád.
Jednou v noci byla velká bouřka. Blesky lítaly přes celou oblohu, déšť bubnoval na listí a foukal tak silný vítr, že se všichni báli, že jim odnese klobouky. Ráno vysvitlo sluníčko a ukázalo to nadělení. Skoro polovina listí z dubů byla na zemi, ale co bylo nejhorší, ztratil se Mrňous.
„Aby se mu tak něco stalo,“ strachovala se maminka. „Kdo ví, kam ho ten velký vítr odnesl.“
„Neboj se, maminko,“ chlácholil ji tatínek. „Však my ho najdeme. Viďte, kluci?“ Pravák i Levák horlivě souhlasili a už se rozhlíželi, jestli jejich nejmladší bráška není někde poblíž. Bohužel však viděli jen listí, kterého byly všude kolem velké hromady.
„Haló! Mrňousi! Bráško!“ volali všichni tak hlasitě, jak jen dokázali. Nedočkali se ale žádné odpovědi.
„Já mám nápad,“ napadlo najednou tatínka Hříbka. „Poprosíme o pomoc Bedlovi. Mají dlouhé nohy a vidí mnohem dál než my. Ti by nám ho mohli pomoci najít.“ Všichni tatínka pochválili za dobrý nápad a už volali na pana Bedlu. Ten přislíbil pomoc, zapojil svou ženu i obě dcerky a během chviličky se všichni čtyři Bedlovi rozhlíželi na všechny strany.
„Tak nic nevidíme,“ hlásil shora pan Bedla. „Koukali jsme až ke smrkům, ale vašeho nejmenšího kluka jsme nenašli. Zkuste ještě zavolat panu Liškovi, jestli se nezatoulal až do březového lesíku.“ Pan Hříbek mu poděkoval za snahu a hned volal na pana Lišku.
Pan Liška ještě spal, takže Hříbkovi museli volat všichni čtyři a hodně nahlas, aby ho probudili. Tvářil se velmi rozmrzele, protože chtěl odpočívat alespoň do oběda, ale přislíbil také pomoci.
„Udělám, co budu moci,“ odvětil panu Hříbkovi, který se chytal každého stébla. „Nevím ale, jak moc daleko uvidím. Jsem přece jenom malý a do výšky pana Bedly mi chybí hodně.“ Hned začal vykukovat a rozhlížet se na všechny strany, nikde kolem sebe ale malý hříbek neviděl.
Paní Hříbková už začínala plakat. Měla velký strach, že svého nejmladšího klučinu už neuvidí.
„Co se to tady děje?“ ozvalo se najednou pod listím. „Tady se nedá vůbec spát!“ Hromádka se začala třást, až z ní vykoukl malý hnědý klobouček.
„To je náš Mrňous!“ vykřikl pan Hříbek. „Kluku jeden, tys nám ale nahnal strachu!“ Maminka hned utřela slzy a usmála se na malého nalezence.
„Jakého strachu?“ zadíval se na ně Mrňous nechápavě. „Ráno jsem se vzbudil, ale byla ještě tma. Pod listím bylo krásně teploučko, tak jsem znovu usnul a spal až do teď. Probudil mě až váš křik a pláč.“ Pan Hříbek rychle obvolal své přátele, aby přestali s hledáním a všichni byli moc rádi, že je nejmenší Hříbek zase s nimi.
„Příště se musíme líp podívat kolem sebe, než začneme volat na sousedy,“ prohlásil Pravák a hned začal vymýšlet nějakou novou lumpárnu.
„Alespoň chvilku byste mohli dát pokoj,“ zlobila se naoko maminka, byla ale ráda, že jsou všichni zase pohromadě. |
|
| Epilog |
| ...15. prosince 2011 v Jindřišské věži |
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'PaJaS', 19.12.2011 21:27.
| Názory čtenářů |
 |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|