| Dílo #63199 |
|---|
| Autor: | PaJaS |
| Datum publikace: | 28.09.2010 22:22 |
| Počet návštěv: | 951 |
| Počet názorů: | 6 |
| Hodnocení: | 4 |
| Prolog |
|---|
... Jindřišská věž 12.4.2010
|
|
| Antistory |
Doktor Štěpán Brázda, kandidát věd, otevřel oči do dalšího dne. Co asi čeká vědce jeho formátu a rozletu v úterý šestého dubna? Nejprve asi snídaně, rozhodl a vymotal se z peřin. Vajíčka na slanině dělal téměř automaticky - přece jenom kuchařské nadání zdědil po obou rodičích. Jenom při solení se mu klepala ruka a trochu to přehnal.
"Krucipísek," probudil se v něm cholerik a vztekle praštil pěstí do kuchyňského stolu. Výrobek letěl do odpadu a podruhé si už dával větší pozor. Stejně však přemýšlel a náplň pracovního dne měl vymyšlenou ještě než dojedl poslední sousto.
Doktor Brázda přebíhal mezi chemickou a fyzikální laboratoří a na tváři se mu natrvalo usadil soustředěný výraz. Nepostupoval tak rychle, jak by chtěl, ale zase na druhou stranu drobné výsledky už měl. Někdy záviděl svým vysokým kolegům a dlouhonohým kolegyním - byl totiž vzrůstem maličký a k uražení relativně velké vzdálenosti mezi chemickým křídlem hlavní budovy a katedrou fyziky potřeboval hodně času. V duchu nadával, že nebyl přírodou obdařen vyšším vzrůstem a delšími končetinami, bylo mu však jasné, že v rámci rovnováhy byl obdařen jinde. Vysokou školu i doktorát stihl rychleji, než jeho vrstevníci a když oni oslavovali dosažení doktorského titulu, on už měl na své vědecké pažbě několik pomyslných zářezů v podobě chemicko-fyzikálních vynálezů a objevů. A na základě svých znalostí a zkušeností rozjel výzkum na dalším objevu.
Šlo to výrazně pomaleji. Doktor už byl nevrlý a všichni se mu radši vyhýbali. Věděl, že se snaží vyrobit něco, o co se pokouší jiní už desítky let. A bezvýsledně. Přesto ve své ctižádosti chtěl uspět a co nejdříve. Třeba už dnes. Uplynulo však ještě několik dlouhých dní, které byly vyplněny zkouškami a pokusy (často neúspěšnými), než s uspokojením usedl do křesla a zadíval se na hromádku světle fialového prášku na stole před sebou. Od jednotlivých zrnek se odráželo světlo ze zářivek a doktor Brázda byl fascinován fialovými záblesky. Když se nabažil hry světla, nahrnul výtvor do dózy a pečlivě ji uzavřel.
Když dorazil domů, z doktora Brázdy - vědce se stal Štěpán Brázda - kuchař. Opásal se zelenou zástěrou, vytáhl ingredience a začal krájet maso a zeleninu. Jeho staromládenecký byt byl za chvíli provoněn bylinkami a kořením. Štěpán olízl vařečku - chce to trochu přisolit. Zase to však se solí přehnal - překvapivě. Tentokrát však neklel a nemlátil pěstí do stolu, jen vyndal dózičku a nasypal do vonícího pokrmu trošku fialového prášku. V pánvi to zapraskalo a objevil se modrofialový dým. Během pár vteřin však zmizel v digestoři a nahradila ho standardní barva kouřícího pokrmu. Štěpán opatrně zamíchal voňavou směsí a ochutnal. Po tváři se mu rozlil triumfální úsměv - dokázal to. Nejenom v laboratorních podmínkách, ale i v kuchyni jeho vynález fungoval. Už si představoval palcové titulky v novinách a reklamní šoty v nejsledovanějším čase. A to všechno dokázal on - Štěpán Brázda.
"Mohl byste ve stručnosti našim divákům popsat princip vašeho objevu?" zeptal se ho moderátor pořadu Česká hlava, do kterého ho pozvali velmi rychle poté, co se informace o jeho antisoli objevily na veřejnosti.
"Samozřejmě. Určitě všichni víte, že vaření je vlastně kombinování a přebíjení chutí. Některé ingredience je třeba dávkovat velmi opatrně, protože při větší koncentraci naprosto zničí chuť jídla. Například sůl. Ta má navíc takovou vlastnost, že ji nelze ničím přebít. Ale princip antisoli není v přebíjení jinou chutí. Základem je nízkoenergetická anihilace - v uvozovkách reakce hmoty s antihmotou. Při anihilaci jako takové se však uvolňuje ohromné množství energie. To by asi kuchařky nebyly rády, kdyby po přihození špetky antisoli do polévky celé město explodovalo." Doktor Brázda se svému vtipu nahlas zasmál a pokračoval. "Antisůl reaguje se solí a vzájemně se zruší, aniž by došlo k uvolnění energie. Prostě jako byste přisypali do jídla další přísadu."
Antisůl nebyla tak levná jako kuchyňská sůl, lidé ji však brzy měli jako nedílnou součást kuchyně. Hlavně z lenosti a pohodlnosti, ale také z úsporných důvodů. Když už jste přesolil jídlo, nikomu se nechtělo vařit ho znovu včetně nakupování ingrediencí. Takhle stačilo přisypat trochu antisoli, opatrně dochutit a mohlo se podávat na stůl.
Doktor Brázda neusnul na vavřínech a s jídlem mu vzrostla i chuť. Antisůl se ujala a tak začal pracovat na anticukru. Ten už však takový úspěch neměl - hlavně děti nelibě nesly trest za špatnou známku ve formě jedné kostky anticukru do čaje. Doktor pokračoval s antioctem. To už bylo lepší - překyselená jídla jsou horší než přeslazená. Na úspěch antisoli to však stále nemělo. Doktor Brázda se rozhodl přestat s experimenty pro kuchyni a zaměřil se jiným směrem. Bydlel totiž v panelovém domě v bytě 2+1 a dům byl obklopen zelení, parkem a dětským hřištěm. Přes park a kolem hřiště chodíval do práce a na procházky a téměř každý den byl svědkem venčení psů a zanechávání psích výkalů na pečlivě udržovaném trávníku nebo v pískovišti. Potkával nešťastné maminky a smrdící děti. Začal bádat a jednoho dne vyrazil do parku se zbrusu novým objevem - antihovínem. Hned u vstupu potkal chlapíka s vlčákem, který se tvářil jako by si právě dobře ulevil. A opravdu - po pár metrech narazil na hovno odpovídajíci svou velikostí danému plemenu. Vytáhl z kapsy pytlík s oranžovým práškem a kouřící výtvor psího metabolismu opatrně posypal. Ustoupil do bezpečné vzdálenosti a sledoval, co se bude dít. Chvíli se nedělo nic. Kynolog Brázda už začal uvažovat, kde se asi stala chyba, když hromádka blafla a vzplála oranžovým plamenem. Po pár vteřinách byl oheň pryč a s ním i hovno.
"Perfektní," zašeptal si pro sebe doktor a rozhlížel se po dalších exkrementech. Trvalo mu to skoro tři hodiny, park i hřiště však vyčistil a odcházel domů s pocitem dobře vykonané práce. Konečně opravdu užitečný vynález! Druhý den však pocítil marnost nad marnost - brzy ráno spěchal do práce a s hrůzou zjišťoval, kolik psů na sídlišti bydlí a venčí se brzy ráno. Rozhodl se nelikvidovat následky, ale příčinu. Tentokrát to bylo obzvláště zapeklité a komplikované, první výsledky však viděl už za dva týdny a po třech měsících byl úplně spokojen. Vyrazil do parku a v kapse ukrýval svoji novinku. Časovaný antipes byl opravdu převratný vynález, nebyl si však jist, jak by ho přijala veřejnost. Hlavně ta psůmilovná. Takže radši zvolil maximální utajení.
První příležitost na sebe nenechala dlouho čekat - naproti mu cupital soused se svým pudlem. Pánové se pozdravili, pes zaštěkal, páníček ho okřikl a doktor ho nenápadně posypal jemným bílým práškem. Pes zmlkl a spolu se svým pánem pokračovali v krasojízdě. Antikynolog Brázda nečekal okamžitý účinek - kvůli utajení nastavil čas reakce na několik hodin po aplikaci. Takže výsledek uvidí možná zítra. Možná pozítří...
Park se krásně vyčistil. Od psích výkalů i od psů a lidí. Mezi lidmi se povídalo, že v něm žije asi cosi, co psy infikuje. Pes potom exploduje nebo imploduje - záleží na úhlu pohledu. Prostě zmizí. Několik páníčků to vidělo na vlastní oči a popisovalo to velmi barvitě reportérům z místního plátku. Doktor Brázda se při čtení báječně bavil a opět ho těšilo vařit a chutnalo mu jíst. Jen občas zašel do parku na procházku a posypal pár hoven a psů. Jednoho dne si však venčící pán ze sousedního domu povšiml, že usměvavý dokor Brázda posypal jeho miláčka baseta čímsi bílým.
"Co jste to na něj hodil?" osopil se na něj, až doktor polekaně ustoupil o několik kroků. "Co to bylo?"
"Já? To se vám asi něco zdálo," chlácholil ho doktor, radost z toho ale neměl. Soused mu zahrozil a pokračoval v procházce. Doktor však měl po náladě. Věděl, že má jen pár hodin, než mu naštvaný soused zazvoní u dvěří. Vyrazil tedy rovnou do školy a děkoval Bohu, že má neomezený přístup všude, kde potřebuje. Do skladu chemikálií, do všech laboratoří, do pavilonu laboratorních zvířat. Tentokrát však na zvířatech testovat nemohl a s prototypem vyrazil do ulic. Pohledem na hodinky zjistil, že ručičky nemilosrdně ukrajují vteřiny a minuty a jemu zbývá méně a méně času. Tramvají dojel až k Hlavnímu nádraží a v parku pod nádražím objevil ten pravý objekt, který potřeboval. Na lavičce u křoví tam spal bezdomovec, chrápal, až se stromy ohýbaly a široko daleko nebylo živé duše. Doktor se připlížil a přestože mu slzely oči od strašlivého odéru nemytého člověka, vzal opatrně rukou v rukavici trochu karmínového prášku a hodil na bezdomovce. Ten zachrochtal, zamlaskal a spal dál. Doktor čekal a pomalu ustupoval. Nic se však nestalo.
"Krucinál," zamumlal si pod vousy, "mělo to reagovat hnedka. Asi se někde stala chyba." A rychle uháněl zpět do laboratoře. Cestou to vyzkoušel ještě na další lidi, ale bez efektu. V laboratoři se zamračeně pustil do přípravy prototypu číslo dvě. Nízkoenergetická reakce, okamžitý účinek, rychle rychle. Na hodinkách mu pípl nastavený budík a hned věděl, že baset se proměnil ve světlo a trochu tepla. Teď už jede na vypůjčený čas. Rychle dorazil poslední chemickou reakci a opatrně nabral výsledný produkt do nádobky. Pečlivě uzavřel a už zase uháněl na tramvaj. Cestou k nádraží kontroloval, zdali se mu jeho poslední vynález - antilid neprožírá dózou. Bylo by hloupé, kdyby tam nedojel jen kvůli tomu, že zvolil nevhodný materiál obalu pro uskladnění. Dóza však měla dostatečně silné stěny, takže nic takového nehrozilo. Netrvalo dlouho a opět byl u stále spícího a stále více zavánějícího bezdomovce.
Doktor Brázda opět nabral trochu karmínového prášku na dlaň v rukavici a zaváhal. Právě se chystá provést téměř dokonalou vraždu. Antilid nezanechává mrtvá těla, člověk prostě zmizí a tento navíc nikomu nechybí.
"Ale je to lidská bytost," protestovalo jeho lepší já. "Nemůžeš přece jen tak někoho eliminovat." Doktor však takto neuvažoval. V cestě mu stál soused a prozrazení jeho vynálezu na psy. Aby mohl úspěšně eliminovat souseda, musel si antilid vyzkoušet. A spící bezdomovec byl ideální pokusný králík. Doktor přikročil blíže a vrhnul karmínový prášek na spícího člověka. Jenže co čert nechtěl - zrovna zafoukal prudký protivítr a veškerý karmínový prášek vletěl doktorovi do obličeje. Ten se lekl, upustil dózu a vykřikl.
Výkřik probudil spícího bezdomovce. Rozhlédl se kolem sebe a nikoho neviděl. Zmateně vstal a kopl do převrhnuté dózy, ze které vítr vymetal poslední zbytky karmínového prášku. Pak si všiml hromádky šatů, která ležela opodál.
"Jéje," zaradoval se. "Nekdo mi přinesl oblečení." Prohlížel si černé kalhoty i naleštěné boty, košili, svetr i dlouhý tmavý kabát. "To budu nosit pouze v neděli," rozhodl a opatrně oblečení složil do jedné z igelitových tašek. Dlouze zívl a opět se rozvalil na lavičce. Oči se mu zavřely a parkem se za chvíli opět rozléhalo hlasité chrápání. |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'PaJaS', 29.09.2010 10:03.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
josefk 
PaJaS 
Danny