LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #59896
Autor:	PaJaS
Druh:	Pro pobavení
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	20.10.2009 11:11
Počet návštěv:	1691
Počet názorů:	7
Hodnocení:	4 1 1

Prolog

...Jindřišská věž 19.10.2009

Mobil pro každého

Dovolte mi, abych se vám představil. Jmenuji se Bartoloměj Šťastný a jsem šéfredaktor časopisu Mobil na třetí. Časopisů o mobilech je v našich krajích spousta, můj je však jiný. Zaměřuji se spíše na kuriozity z mobilního světa než běžné srovnávání sériově vyráběných mobilů, mapy pokrytí operátorů a podobně. Mobil na třetí není levný časopis, svoji čtenářskou základnu si však již našel. Sehnat dostatek článků odpovídající kvality je však těžké, proto se v každém čísle obracím na čtenáře s žádostí o tipy, co by si chtěli přečíst. A naposledy mě kdosi upozornil na zvláštní firmu Mobil pro každého s.r.o.
   Firma to je opravdu zvláštní - na internetu jsem o ní nenašel zhola nic. Google, Seznam, Atlas, Yahoo - podle vyhledávačů neexistuje. Zlaté stránky? Také nic. Znovu jsem si prohlédl dopis, který mě přišel poštou (překvapivě klasickou): "Dobrý den, k reportáži Vám doporučuji firmu Mobil pro každého s.r.o. Váš pravidelný čtenář."
   Kde je najít? Neznámý pisatel jako by tušil, do jaké šlamastiky mě dostal, a vyslyšel mé úpění nad klávesnicí. O dva dny později jsem našel ve schránce další dopis a v něm adresu. Poděkoval jsem Bohu i mému pravidelnému čtenáři a vyrazil. Navigace mě dovedla před rodinný domek a zahlásila: "Dojeli jste na místo určení." Na zvonku ani schránce nebylo nic. Pokrčil jsem tedy rameny a zazvonil.
   Chvíli se nic nedělo, ale po chvíli se otevřely dveře a v nich stál vysoký hubený muž v červených montérkách. Mohlo mu být asi čtyřicet, i když mu vlasy už začínaly šedivět, měl knír, bradku, několikadenní strniště a brýle.
   "Přejete si?" zeptal se mě. Představil jsem se a vysvětlil, že jsem dostal dopis a chtěl bych se něco dozvědět o jeho firmě - co dělá, čím je zvláštní a tak. Na chvíli se zamyslel, ale pak mě pozval dál. Nabídl mi pití a posadili jsme se proti sobě. Zkoumavě si mě prohlížel.
   "Tak co byste chtěl vědět?" položil mi otázku, na kterou jsem sám neznal odpověď.
   "Všechno," vzal jsem to tedy zeširoka. "Čím se zabýváte, co konkrétně děláte, proč se vlastně vaše firma jmenuje Mobil pro každého? To vyrábíte tak levné mobily?" V duchu jsem se modlil, aby tomu tak nebylo. Muž se tajemně usmál.
   "Samozřejmě ne, to dnes dělá kdekdo. My, vlastně já, se soustředím na nestandardní výbavu." Tak už jsem byl trochu chytřejší a oddechl jsem si. To by opravdu mohl být správný článek pro můj časopis.
   "Mohl byste být trochu konkrétnější?" udělal jsem na něj psí oči, až se rozesmál.
   "Dobře tedy. Představte si situaci, že potřebujete do mobilu přidat nějakou vychytávku. Nebo potřebujete v mobilu nějakou funkci, kterou Nokia, Samsung ani nikdo jiný nenabízí. Tak přijdete za mnou a já vyrobím jeden mobil přesně podle vašich požadavků." To se mi trochu nezdálo.
   "Jakýchkoliv požadavků?" zeptal jsem se nedůvěřivě. "Opravdu jakýchkoliv?" Muž vstal.
   "Pojďte za mnou," pokynul mi rukou, abych ho následoval. Odvedl mě do své dílničky, kde kromě spousty nářadí měl i prosklené vitríny s vystavenými přístroji.
   "Tak kde začnem," rozhlédl se po svém království. "Třeba tady. Přišel za mnou cestovatel, že často jezdí do exotických zemí. Kde není elektřina a už vůbec ne 220 voltů v zásuvce. Třeba Saudská Arábie - všude ropa, ale elektřina nikde. Tak jsem mu do mobilu zabudoval malý benzínový agregát." Vložil mi do dlaně menší cihlu, ze které trčel malý výfuk.
   "Jak to... Jak to funguje?" podklesla mi ruka pod půlkilovým přístrojem. Uchopil mezi dva prsty výčnělek vedle antény a prudkým trhnutím nastartoval - jako sekačku. Ozvalo se tiché pufpufpuf, z výfuku se vyvalil namodralý kouř a na displeji se objevilo Paegas.cz. Oněměl jsem. Technik si můj úžas vysvětlil jako světácké "to už jsem viděl" a vytáhnul další přístroj.
   "Jak to, že je tady všechny máte?" skočil jsem mu do jeho předvádění. "To vám je ty lidi vrací?" Ušklíbl se mojí naivitě.
   "Ne - dělám je vždycky po dvou. Proč vymýšlet znovu něco, co už jsem jednou vymyslel? Ale koukněte na tohohle krasavce," ukázal na další přístroj. Nevypadal nijak zvláštně - klasická Nokia, několik let stará, modrá barva a žádný výfuk.
   "Vypadá normálně," pokrčil jsem rameny. Hrdě se pousmál a zapnul ji.
   "S tímhle přišel jeden skautík. Aby s sebou nemusel vláčet výbavu do terénu." Vybral položku z menu a z mobilu vystřelila čepel nože. "Švédská ocel," podotkl a nůž zase zajel zpátky. "Má to i zapalovač," utrousil jako mimochodem a z přístroje vyšlehl plamen. "A rybářský prut, pilku a kompas," pokračoval ve výčtu výbavy. S otevřenou pusou jsem vzal mobil do ruky a opravdu - menu Skaut skrývalo všechny položky, o kterých chlapík hovořil. A mobil jako takový ani nebyl příliš těžký - klidně bych si ho do přírody místo všeho toho vybavení vzal.
   "A co tu máme dál?" uložil skautský mobil do prosklené skříňky a vytáhnul další kousek. Mně se podařilo zavřít násilím ústa, takže jsem už svými dvěmi plombami ve spodní čelisti neoslňoval. "Mobil zabiják," vložil mi do ruky další nenápadnou mašinku.
   "Zabiják?" upustil jsem ji málem na zem, až mi ji radši vzal.
   "S touhle zakázkou přišel nějaký český James Bond," ušklíbl se. "Radši sem si nechal ukázat zbrojní průkaz. Pistole na osm nábojů byla celkem v pohodě. Stejně tak i infralampa a snímač otisků. S rentgenem to už bylo horší a vůbec největší oříšek bylo dálkové ovládání letadel." Asi jsem se zatvářil hodně zmateně, takže to ještě upřesnil. "Když se k tomu připojí taková malá klávesnice, tak to může odpojit všechny ty hejblátka v kabině a řídíte letadlo jenom vy. Překvapivě to fungovalo, i když jsem to nemohl odzkoušet."
   "A co tenhle?" převzal jsem iniciativu a ukázal na jednu docela velkou cihlu. "To určitě chtěl nějaký tirák a používá to jako zarážku, aby mu neujel kamión." Hlasitě se zasmál mému vtipu, přestože jsem ho myslel vážně.
   "Kdepak, s tím přišel jeden lesník. Že má v lese špatný signál. Tak jsem mu tam udělal pořádnou dvoumetrovou anténu. Moc si to potom pochvaloval. No a jako bonus jsem mu tam přidal motorovou pilu. Husqvarna mini," ukázal mi maličký ozubený list. To už jsem nevydržel.
   "Něco pro potápěče byste nenašel?" zeptal jsem se ironicky. Beze slova sáhnul po mobilu na silném náramku.
   "Jasně - pod vodou je volání k ničemu, ale baterka nebo radiový vysílač SOS se hodí. A stejně tak zásoba kyslíku na deset minut."
   "Jak vlastně přijdete na to, co do mobilu přidat. Ví to ten zákazník nebo mu radíte?"
   "Někdy s tím přijde zákazník a nic dalšího už nevymyslíme. Ale většinou mě ještě něco dalšího napadne. A zákazník je rád, protože dostane ještě něco navíc."
   "A když tedy děláte mobily pro každého, jaký mobil byste doporučil a vyrobil mně?" Poškrábal se na bradě a dlouze se zamyslel.
   "Přijďte za týden - bude tu na vás čekat."

Celý týden jsem byl jako na trní - co si asi pro mě vymyslí. Přesně ve stejnou dobu o sedm dní později jsem zase zvonil na neoznačený zvonek. Byl jsem očekáván a odveden do dílničky.
   "Tak co? Co jste vymyslel?" nedokázal jsem zkrotit svou zvědavost. Muž se pousmál a vytáhl ze šuplíku mobil. Vypadal jako běžný sériově vyráběný komunikátor, s klávesnicí a velkým displejem.
   "Schválně, jestli na vylepšení přijdete," poťouchle se zašklebil. Důkladně jsem ze všech stran prozkoumal všechny výčnělky, dírky, konektory a všechno vypadalo jako standardní výbava. Pečlivě jsem prolezl celé menu, vyzkoušel opatrně všechny možné i nemožné klávesové zkratky a nic. Nebudu vás dlouho napínat - hrál jsem si s mobilem skoro tři čtvrtě hodiny a nenašel jsem ani rýhu na displeji navíc. Jako by ten přístroj ani nebyl rozdělaný.
   "Vzdávám to," podal jsem nakonec přístroj zpět chlapíkovi. "Na nic jsem nepřišel. Co jste tam přidal?" Podíval se mi do očí.
   "Co vy děláte? Pracujete s mobily. Nepotřebujete v mobilu vrtačku, ale rychlá data. Motorovka je vám k ničemu, ale velký displej a příjemná klávesnice - to je něcíčko. Je snad něco, co byste využil a nemá to nejnadupanější současný mobil? Zkuste na něco přijít." Pomalu mi to docházelo.
   "Takže tohle je mobil... mobil... jen mobil?" zeptal jsem se zmateně. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl stejný typ - jen v bílé barvě. "Naznačujete mi, že žádné rozšíření jste tam nepřidal." Byl jsem trochu zklamán.
   "Je mi líto," smutně pokrčil rameny. "Ale máte stejný typ, což znamená, že jste si sám našel ten nejlepší, co existuje. Že jste expert na slovo vzatý." Jako ve snu jsem mu zaplatil a rozloučil se. Expert na slovo vzatý. V mobilním světě nás už nic nového nečeká. Sedl jsem si do auta a rozdýchával tyto novinky. Co teď? Zrušit časopis a vrhnout se na jiný obor? Jenže jaký? Položil jsem oba přístroje na sedadlo spolujezdce a přemýšlel.
   Najednou ten nový začal tichounce vrnět. Bezmyšlenkovitě jsem po něm sáhl - asi mi někdo píše zprávu. Displej však byl tmavý. Cítil jsem jemné vibrace a ze škvíry mezi klávesnicí a displejem začalo cosi vykukovat. Rozsvítil jsem si světlo a začal to cosi zkoumat důkladně. Vypadalo to jako papír a po chvíli mi do dlaně vypadl list formátu přibližně A7. A na něm drobným písmem vytištěno: "Nesmíte věřit všemu, co Vám kdo namluví. Vývoj půjde dál. A pokud budete psát ten článek do Vašeho časopisu, nedávejte tam moji adresu."

Epilog