LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #59090
Autor:	PaJaS
Druh:	Pro pobavení
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	21.08.2009 09:00
Počet návštěv:	1304
Počet názorů:	6
Hodnocení:	6 4

Čtyři z pěti

Šejk Hárún Sal-lám Ar-Bur-rák obhlédl svůj mnohahlavý harém a usoudil, že je na čase ho rozšířit. Všechny jeho ženy měly dokonalá těla, vlasy, zářivé úsměvy a kterákoliv z nich by zamíchala pořadím Miss World. Šejk však stejně jako jiní sběratelé pátral stále po nových přírůstcích své sbírky. Jeden z jeho rádců jezdil po světě a hledal pro něho ty perly mezi kamením, růže mezi plevelem a delfíny mezi makrelami. Poslední dobou však bylo ticho.
     "Budu muset Abdulovi zavolat a poptat se, kde to vázne," pomyslel si šejk. Telepatie však zřejmě funguje, protože během několika minut mu zazvonil jeho rubíny a brilianty vykládaný mobilní telefon. Abdul se hlásil s novou adeptkou.
     "Ale takovou jste ještě neviděl, Výsosti," ubezpečoval šejka.
     "No uvidíme," odtušil nedůvěřivě vládce ropných polí a Abdul začal zařizovat cestu. To bylo také na šejkovi zvláštní - létal si prohlížet své potenciální družky sám. Inkognito samozřejmě. Na místním letišti přistálo malé cestovní proudové letadlo, z jeho útrob vyjelo sériově vyráběné auto s kouřovými skly, do kterého při výjezdu z letiště naskočil Abdul. Fotky posílal svému pánovi předem, aby nevážil cestu zbytečně. Podle těch několika snímků, které se šejkovi objevily v jeho mailové schránce, to vypadalo opravdu na velmi vydařený úlovek.
     "Za chvíli tam budeme," ukázal Abdul na shluk stavení na obzoru. Dvoulitrový turbodiesel tiše předl a auto polykalo kilometry. Po příjezdu je uvítali rodiče a dívka.
     "Řekl jsi jim moje podmínky?" zašeptal šejk Abdulovi do ucha, zatímco sledoval ladné křivky děvy, která cudně klopila oči.
     "Samozřejmě," zašeptal v odpověď Abdul. "Nejdříve nechtěli ani slyšet, pak jsem jim ale řekl, že je to nutná podmínka a jinak ani nepřijedete. Tak nakonec svolili." Šejk pokýval spokojeně hlavou a nechal se zavést do jedné z místností. Společně s ním tam vešla dívčina a rodiče za ní zavřeli dveře.
     "Říkal jste pouze váš pán," umlčeli protestujícího Abdula. "Vy zůstanete pěkně venku."
     "No jo," brblal si Abdul. "Všechno jen pán, sluha zůstane venku. To je nespravedlnost."

Šejk se mezitím pohodlně posadil do křesílka a dívčina před ním odložila veškerý oděv. Podle instrukcí se pomalu otáčela a šejk na ní mohl oči nechat. Opravdu v tomto případě byla příroda přesná a štědrá. Když se dosyta vynadíval, otevřel svůj kufřík s měřící technikou a vytáhl první přístroj. Dívčí oči se rozšířily hrůzou, vidina bezstarostného života je však zase vrátila do předchozích rozměrů.
     "V pořádku," odškrtl si šejk první řádek na svém seznamu. Aby totiž nezapomněl na žádnou přednost, sepsal si všechna hodnotící kritéria do dlouhého seznamu. Postupoval od hlavy k patě a za každou vadu dával trestné body. Pokud dívka přesáhla deset trestných bodů, vypadávala ze hry. Úplně bezvadnou ženu se mu ještě najít nepodařilo, měl však dívky s pouze šesti nebo sedmi body. Na hlavě prošel kvalitu vlasů, odstín barvy očí, velikost a hustotu řas. U nosu bylo hodnot více, takže tam se zdržel. Uši, rty a bradu zase zvládl rychle a na zuby dokonce vytáhl rentgen.
     "Vypadá to dobře," zhodnotil měření hlavy a povzbudivě se na dívčinu usmál. "Pouze jeden bod - to je velmi slibný výsledek. Jak se vlastně jmenuješ?"
     "Naďa," pípla. Šejk se pousmál její nervozitě a vytáhl další nástroj. Krk i ramena opět zvládl během chvilky, prsům se věnoval velmi důkladně. Rozměry, tvar, vzrušivost - všechno důkladně měřil a zapisoval. Břicho, záda a ruce - pomalu se proškrtával ke konci. Dokonce i na gynekologické nádobíčko přišla řeč. Nakonec prozkoumal nohy a udělal fajfku u posledního řádku. Přeběhl pohledem vyplněné řádky a zhodnotil výsledek.
     "Tak výborný výsledek jsem ještě neviděl," podíval se na Naďu, která už očima hledala oblečení. "Pouze čtyři body žádná z mých žen nemá." Nemohl se ale zbavit dojmu, že něco přehlédl. Že se tak zaměřil na detaily, až mu uniklo něco velkého. Naďa se mezitím oblékla, obula si páskové boty na podpatku a společně vyšli ven.
     "Mrkla na své rodiče," informoval hned Abdul svého pána.
     "Mám pocit, jako by mi něco uteklo," odtušil ten. "Je perfektní, ale bojím se, že jsem přehlédl něco globálního." Naďa i rodiče však čekali na verdikt a tak to neprodlužoval. Potřásl si rukou s otcem i matkou, políbil ruku jejich dceři, když tu najednou padl jeho zrak na její nohy. Její štíhlé nožky, na kterých neobjevil žádnou vadu.
     "Sbohem," rozloučil se šejk a na dívčině obličeji bylo vidět zklamání. Její tajemství bylo prozrazeno a znamenalo to konec nadějím. "Abdule, jedeme." Nasedli do auta a za chvíli nechali vesničku daleko za sebou.
     "Pane, co se stalo," nevydržel mlčení Abdul. "Ve vašem seznamu byly pouze čtyři body - takové skóre žádná z vašich žen nemá. A přesto jste ji odmítl?" Šejk beze slova vytáhl digitální fotoaparát, nalistoval jeden ze snímků a podal ho Abdulovi.
     "To je to globální přehlédnutí," doplnil. "Budu svůj seznam ještě muset vylepšit."

Epilog

Šejk samozřejmě nedovoluje zveřejnění jakéhokoliv ze svých snímků, ale Abdul dal tip redakci časopisu Trnky-Brnky. Šikovným Moravákům se povedlo nalézt slečnu Naďu a za malý bakšiš získat chybějící podklad. Tento důkaz byl národu předložen roku 2008 v prosincovém čísle TB.