LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #58165
Autor:	PaJaS
Druh:	Pro pobavení
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	18.06.2009 01:11
Počet návštěv:	1537
Počet názorů:	9
Hodnocení:	5 3

Prolog

... Jindřišská věž 20.4.2009

Detektivka

"Vrahem je zahradník." Vytřeštil jsem na svého přítele Čárlího Koumese oči. Znal jsem ho už dlouho, stejně tak i jeho metody, přesto mne každý den překvapoval.
   "Milý Koumesi, jak jste na to tak rychle přišel?" Věřil jsem svému příteli natolik, že tímto jeho prohlášením jsem bral případ za uzavřený. Koumes se na mne útrpně podíval.
   "Drahý Woctane, pojďme si projít očividná fakta," ukázal rukou na místo činu. "Za zahradním domkem u záhonu gerber nám tu leží mrtvý muž, výška cca 170 cm, v hrudníku má zabodnutou mrkev. Nepřijde vám zahradník jako podezřelý číslo jedna? Mohl byste určit hodinu smrti?" Musel jsem uznat, že jeho tvrzení bylo těžce logické a beze slova jsem se sklonil nad tělem.
   "Smrt nastala včera mezi pátou hodinou ranní a desátou večerní," prohlásil jsem poté. Koumes se na mne zadíval podezřívavě, já jsem si však byl na 92,13% jist. Koumes pochopil, že ze mne přesnější data nedostane.
   "Pojďme se zeptat zahradníka na jeho alibi," oznámil rezignovaně. Zahradník překvapivě bydlel na druhém konci města. (.) Koumes zaklepal, uvnitř se ozvaly tiché kroky a otevřel nám prošedivělý upravený muž v zahradnickém oděvu. Trochu mne překvapilo, že zahradník je už vzhůru - přece jenom bylo brzo ráno. I když nám cesta přes město tramvajemi s různými přestupy (a i trochou bloudění) trvala skoro půl hodiny, slunce se teprve dralo z peřin.
   "Zahradníci vstávají brzy ráno," zašeptal mi Koumes do ucha. "Netvařte se tak překvapeně, Woctane." Přijali jsme pozvání do skromně zařízeného obývacího pokoje, ve kterém seděl výrostek s přihlouplým výrazem, a neodmítli jsme ani šálek čaje. Na naši otázku ohledně alibi se zahradník zamyslel.
   "Včera od pěti ráno do deseti večer? V pět ráno jsem už se svým pomocníkem pracoval na zahradě, v jedenáct jsme zašli na oběd, v jednu jsme pokračovali až do tří. Potom jsme šli sem a připravovali jsme večírek. K večeru se začali scházet přátelé a když jsme skončili, pomocník mi ještě pomohl uklidit a jako poslední kolem jedenácté odcházel. Překvapilo mne, že Howard nepřišel, jeho náhlá smrt to ovšem vysvětluje. Stačí vám takto náplň mého včerejšího dne?" Přitáhl jsem spodní čelist k té horní a zjistil, že Koumes na sobě rozčarování nedal znát. Zahradník se otočil na svého pomocníka, aby výpověď potvrdil.
   "Nó," protáhl s úsměvem mladík. "Je to přesně tak, jak šéf povidál. Porád sme byli spólu. A Howarda sem neviděl pěkně dlouho."
   Ve vší slušnosti jsme oběma poděkovali a opustili zahradníkův domek. Venku Koumesovy obličejové svaly povolily a zamračil se - ba přímo se zaškaredil.
   "To je špatné, milý Woctane," procedil skrz zaťaté zuby. "Ten pomocník neměl všech pět pohromadě, ale to alibi mu potvrdil. Mám dokonce i pocit, že mluvil pravdu. Ta návštěva nám však dala ještě něco víc."
   "A co?" opáčil jsem sklesle. "Kromě promrhaných několika hodin a zbytečné cesty přes město?" Koumes však zavrtěl hlavou a dal mi do ruky papírek.
   "Běžte mi zjistit maximum o tomto člověku a sejdeme se u mě." Koukl jsem na jméno na papírku - ing. Bruno Curious. Přikývl jsem a vyrazil do studnice vědění.

Za pár hodin jsem už otevíral dveře Koumesova staromládeneckého bytu. Mé pátrání přineslo ovoce a měl jsem hodně informací o požadované osobě. Koumese jsem našel v jeho laboratoři, jak něco provádí se zkumavkami, křivulemi a tyglíky.
   "Tak na co jste přišel?" zeptal se, aniž by zvedl hlavu. Hrdě jsem otevřel desky, které jsem měl v podpaždí.
   "Inženýr Bruno Curious - vystudoval chemii, dokonce několik oborů. Mimo jiných i výbušniny. Nějakou dobu učil na škole, potom ale přešel do soukromého sektoru. Posledních několik let o něm není žádná viditelná zpráva. Letos by mu mělo být 53 let."
   "Víte, kdo to je?" Zvedl oči Koumes a já zavrtěl hlavou. Koumes se pousmál. "Proč inženýr chemie opustí obor a obklopí se zelení, květinami a přihlouplým pomocníkem?" Došlo mi, že jsem proklepával našeho zahradníka.
   "Nevím, ale vy nějakou teorii máte, že? Jak vás vůbec napadlo, že to není jen obyčejný zahradník?" Koumes se zatvářil tajuplně.
   "Navedly mne k tomu dvě věci, milý Woctane," začal. "Za prvé - všiml jste si jeho kultivované a spisovné mluvy? Hovoří takhle zahradník, který se celý den rýpe v hlíně a přehazuje hnůj? Slyšel jste pak jeho pomocníka?" Nezbylo mi, než dát Koumesovi za pravdu. "A za druhé - přečetl jsem si jméno i s titulem na schránce. Pak jsem ho přepsal na papírek a vy jste mohl jít hledat. Jak prosté, ne?" Trochu jsem se zastyděl a raději předstíral zájem o jeho křivule.
   "Co zkoumáte?" Koumes však vstal ze židle a začal se oblékat.
   "Pojďte," zavelel a za chvíli jsme už kličkovali uličkami. Dům mrtvého Howarda jsme našli snadno, uplakaná manželka nás pozvala na čaj a něco sladkého a mezi vzlykáním nám vyprávěla o svém tragicky zesnulém choti.
   "Vůbec nechápu, kdo by to mohl udělat. Howard všem pomáhal, nikoho neodmítl, dokonce i ty peníze ze zahradnické soutěže vždycky rozdal potřebným. Schválně se pojďte podívat na jeho květiny," vedla nás ochotně do zahrady, kde v jednom ze skleníků kvetla nejroztodivnější flóra. "Tu letošní už ale nevyhraje," rozplakala se opět.
   "Kdy má být ta letošní," zeptal jsem se, aby řeč nestála.
   "Už tento víkend," odvětila a propukla v ještě větší pláč. Koumes mi nenápadně naznačil, že už jsme obtěžovali dost a rychle jsme se rozloučili s plačící vdovou.
   "Milý Woctane," povídal mi potom cestou domů. "Mám pro vás ještě jeden úkol - sežeňte mi seznam soutěžících." Už jsem Koumese znal, tak jsem nepátral po příčinách a vyrazil. Počítal jsem s nutností dlouhé diskuze a přemlouvání nějakého organizátora, nakonec ale soutěžící byli přímo na plakátě. Rozhlédl jsem se, jestli se nikdo nekouká, a jeden strhnul. Samozřejmě mne ihned začal honit jeden starší pán, ale snadno jsem mu utekl. Koumes byl překvapen, jak jsem to zvládl rychle.
   "Drahý Woctane, už si začínáte osvojovat moje metody na hranici zákona," prohlásil s úsměvem poté, co jsem mu popsal, jak jsem plakát získal. "No pojďme ještě na poslední dnešní vycházku." Venku se pomalu začínalo stmívat a rozsvěcely se lampy pouličního osvětlení. Inženýr - zahradník zrovna ukládal své nářadí do kůlny, když jsme prošli brankou jeho zahrady.
   "Co pro vás mohu udělat," přivítal nás se sebejistým úsměvem.
   "Povím vám jeden příběh," opáčil Koumes. "Na konci mi budete moci říct, jak se vám líbil. Byli jednou dva přátelé, kteří rádi zahradničili. Ani jeden z nich se tímto koníčkem neživil, ale nevynechali jedinou příležitost pochlubit se svými výsledky. A nebo se zúčastnit nějaké soutěže. Bylo to však poměrně jednotvárné - jeden byl dobrý, ale ten druhý byl vždy lepší. Až tomu prvnímu došla trpělivost a použil své znalosti k tomu, aby svého protivníka jednou provždy porazil. Vyrobil časovanou explozivní mrkev a zrovna když jeho sok obdivoval krásu květin, došlo k výstřelu." Na zahradníkově tváři bylo vidět, že tento příběh neslyší poprvé.
   "Chodil sem každý den obdivovat mé květiny," pronesl tiše. "Pak ale na soutěžích vždycky vyhrál," dodal trpce. "Přišlo mi to jako výsměch."
   "Proč zrovna mrkev?" zeptal se Koumes a zahradník se pousmál.
   "Je zdravá. A má správné rozměry, aby při výstřelu došlo k jejímu otočení špičkou nahoru. A je dost silná, aby vydržela explozi a pronikla poté do hrudníku oběti. Prostě ideální zelenina." Na chvíli se odmlčel. "Doufám, že ve věznicích mají zahrádky."
   "Myslím, že ano," odvětil Koumes. "Ale mrkev vás tam pěstovat nenechají." Zahradník se pousmál a potom jsme ho odvedli na policejní stanici. Ještě než se za ním zavřely dveře, otočil se na nás.
   "Mohu na vás mít prosbu? Dejte, prosím, pozor na mého pomocníka. Je trochu pomalejší, ale mám ho moc rád." Ujistili jsme ho, že se o něj postaráme, a pak už dvojitý zámek zaklapl.
   "Zvláštní případ," utrousil jsem cestou domů. "Zvládl jste ho za jediný den a vraha je mi trochu líto." Koumes pokýval hlavou.
   "Zvláštně rafinovaný způsob," prohlásil. "Koho by napadlo, že zelenina může být tak nebezpečná. Takže jako ponaučení z tohoto případu přestávám s konzumací těchto smrtelných potravin. Ale to si do toho svého zápisníčku nepište."

Epilog