30.září
Tak dneska to byl Franta. Spolu s ostatníma chlapama jsme oplakali, že u stolu budem jen čtyři. Vzpomněl jsem si na Karla Poláčka - taky nás bylo pět. Pohřeb byla Frantova poslední téměř pánská jízda. Ženské tu byly jen dvě - jeho vdova a sestra. Musím říct, že jsem si o svejch kamarádech od stolu upravil mínění. No řekněte sami - hodit kamarádovi do hrobu flašku rumu se slovy: "Na zdraví" - to svědčí o pořádně vypitým mozku. Alespoň že ženský ty střepy zakryly kytkama.

7.října
Dneska mám výjimečně volno - rozhodl jsem se, že si vyrazím na výlet. Do Prahy. Nejvíc mě zaujaly Olšanský hřbitovy - ten klid, ale hlavně ta precizní práce. A rozloha. Celá naše vesnice by padla na to, abysme měli taky takový. To jsem si myslel do tý doby, než jsem Olšanskej hřbitov opouštěl - hned naproti byl jestě jeden a větší. Už chápu to množný číslo. Museli bysme povraždit ještě dvě sousední vesnice. Holt Praha je bohatý město.

14.října
Dneska jsme pohřbívali jednoho velkýho pracháče. Kdybych nevěděl, o čem mluvím, řekl bych: "Ten si žije". Nevím, jestli někdo z vás už viděl hrob 3+1. Makačka jako sviňa, než jsem to celý vykopal. Já teda na posmrtnej život nevěřím, jeho příbuzní však asi jo. Myslím si, že pro ty kuchyňský spotřebiče si brzy někdo přijde.

V noci jsem se u hrobu srazil s několika dalšíma - ještě že jsme slušný lidi a dohodli jsme se. Byli rádi, že je s nima někdo jako já a díky tomu jsem si moh odnýst sporák a rychlovarnou konvici. Místo sporáku jsem mu tam nechal dvouplotýnkovej vařič - co kdyby na tom posmrtným životě něco bylo, tak aby nestrádal.

21.října
Dneska to bylo fakt kuriózní. Pohřbíval jsem jednu "paní v nejlepších letech". Před vlastním obřadem za mnou přišel chlapík, jestli bych prej nemoh u toho dělat co největší rámus. Že to je prej jeho tchyně. Přišlo mi, že ji neměl moc v lásce a tak jsem mu navrhl, ať ji nechá zpopelnit a pak ji dá do přesejpacích hodin - ať si zamaká. On na to však, že do pece v krematoriu by ji nevlákal. Došlo mi to - ona nebožka ještě není tak docela nebožka. Slíbil jsem, že udělám, co bude v mejch silách.

Dopadlo to dobře - všechny podezřelý zvuky jsem úspěšně zamaskoval šoupáním lopaty a hlasitým vzlykáním. Farář po mě sice vrhal zamračený pohledy, nahlas však neřek nic. Chlapík byl moc rád, že má klid, i když si mi potom v hospodě postěžoval na výrobce rakví - měla bejt prej zvukotěsná. Takže bych řekl, že je nás zase u stolu pět.

28.října
Dneska jsme oslavovali založení Československa - nemáme moc příležitostí, kdy si chlap nemusí vymejšlet důvod, proč zajít do hospody na jedno dvě - slovy dvanáct. Jen Břéťa přišel pozdě - prej ho nechtěla pustit manželka. Ale byl úspěšnej, že se mu ji podařilo ukecat.

4.listopadu
Pochopil jsem, co znamenala Břéťova slova, že může do hospody jen přes manželčinu mrtvolu. Já mu to vždycky říkal, že ty ženský nesmí brát doslova. Na pohřbu s ním byli nějací "kamarádi", kteří na něho dávali pozor a hned po obřadu všichni zmizeli. Mám takovej neodbytnej pocit, že pár let budeme u stolu v hospodě zase jenom čtyři.

11.listopadu
Trapas - jednomu našemu sousedovi (Lojza se jmenuje) umřel dědeček a Lojza je vyhlášená držgrešle. Objednal mu nejlevnější pohřeb - rakev nic moc, celej obřad byl zrychlenej a navíc mezi pozůstalejma chodili zaměstnanci pohřebního ústavu a vyprávěli vtipy. Hlavně takový ty černý - zvracející červíci, náhrobní kameny, duchové a tak. Moc jsme se nasmáli, jen farář mezi záchvaty smíchu občas hodil zlej pohled na Lojzu. Ten se málem hanbou propadl - takovej veselej pohřeb. Už se těším, jak si z něj budeme dělat v hospodě srandu.

18.listopadu
Dnes jsem měl černej den - zlomil jsem lopatu. On totiž umřel největší hajz ve vesnici. Celej tejden jsme všichni (dokonce i farář) slavili (on ale jenom decentně a pouze mešním vínem). Na pohřbu jsme ale předstírali smutek, jen vdově prej bylo divný, jak se všichni motáme. On zbytkáč je sviňa. Ale zpátky k tý lopatě. Když byl obřad v nejlepším, tak se ten zmetek probral (jestli byl jenom polomrtvej - těžko říci). Farář nezaváhal ani vteřinu - mrknul na mne, zavelel a všichni zvedli oči k nebesům. No a já jsem o něj tu lopatu přerazil. Moc mě tenhle čin mrzí - byla to dobrá lopata. Šel jsem kvůli tomu ke zpovědi a farář mi dal rozhřešení a peníze na novou. Myslím, že lepšího a uznalejšího šéfa snad ani nemůžu mít.

25.listopadu
Stalo se velký neštěstí. V sousední vesnici se zřítilo malý dvoumístný letadlo a rovnou na hřbitov. Místní hrobník se z toho zhroutil - tolik si na svojí práci zakládal. Záchranářům se zatím podařilo objevit padesát mrtvejch a pořád objevujou další. Vozej je k nám a chtěj je pohřbívat na našem hřbitově. Pučil jsem si od švagra minibagr a práce mi jde pěkně od ruky. Ještě jedno takový neštěstí a budu mít hřbitov jak v Praze.

Po dvou dnech jim to došlo a příliv nebožtíků ustal. Jen švagr měl nějaký blbý hemzy, když jsem mu bagříka vracel - prej že ho zpátky nechce, když jsem s ním kopal na hřbitově a že bych ho měl od něj koupit. Pohrozil jsem mu, že ho přetáhnu lopatou a beze slova si ho vzal zpátky - někdy je přívětivý slovo mocnější než hrubý násilí.

2.prosince
Tak nám pomalu začíná zima - musel jsem si vzít palčáky, aby mi lopata nepřimrzla k rukám. A taky kulicha a šálu. Ale zvládl jsem to. Navíc jsem si přinesl čaj s rumem a podělil se i s farářem. Nejdříve nechtěl, když ale viděl, jak to venku vypadá, dal si. Ve dvou jsme tu termosku zdolali a po pohřbu jsme se shodli, že už nikdy víc - já jsem málem spadl do hrobu za rakví, kterou jsme tam ve čtyřech spouštěli, farář zase pojal obřad po svým. Pozůstalí po sobě koukali, jestli to s tou mexickou vlnou a vláčkem kolem hrobečku myslí vážně. Naštěstí to celý zachránil kostelník, že začal zvonit na všechny zvony a obřad tím ukončil.

9.prosince
Sice jsem měl Béďu rád, ale taky si mohl vybrat vhodnější termín. A neříkejte, že tohle člověk neovlivní. Když cítím, že se jara nedočkám, tak se snad nebudu držet zuby nehty, až všechno zamrzne. Sice ještě pořádný mrazy neudeřily, stejně mi ale Béďův hrob dal co proto. Chvílema jsem musel ohřívat hlínu letlampou. Ještě že jsem začal kopat o den dřív, jinak bych měl co dělat.

Nakonec to byl moc pěknej pohřeb - všichni brečeli, vychvalovali Béďu a od pozůstalejch jsem dostal několik lahví - prej: "Za námahu". Jo jo - nebylo to špatný.

16.prosince
Sice je docela teplá zima, ale stejně po dohodě s farářem končíme sezónu - pokračování na jaře.