Ráno vstávám nohou pravou,
dávám na to pozor,
praštím do pelesti hlavou,
zastře se mi obzor.
To bude zas dneska den,
místo odpočinut vstávám poraněn.

Doplazím se do kuchyně,
konvici zapínám,
v tom mám horkou vodu v klíně,
osud svůj proklínám.
To bude zas dneska den,
nejdříve omlácen, potom opařen.

Do práce je cesta dlouhá,
lid se na mne mračí,
zakopnu na schodech - ouha,
ten chodník tak tlačí.
To bude zas dneska den,
omlácen, opařen a pak ušpiněn.

V práci všechno se mi kaká,
co chci trefit - míjím,
šéf do stolu pěstí fláká,
už jsem bez prémií.
To bude zas dneska den,
o prémie navíc budu ochuzen.

V zamyšlení večer domů
kráčím - brzdy kvílí,
řidič se chtěl vyhnout stromu,
skončí to za chvíli.
To bude zas dneska den,
nejsem vítěz - nakonec jsem poražen.