Závidím ti, že máš rád jenom mě! Všechny tvoje myšlenky se točí jenom kolem toho, kam spolu půjdeme, co budeme dělat a jakým způsobem se pomilujeme. Když pozoruješ moji tvář, představuješ si, jak se bude měnit, až se mě dotkneš svojí natěšenou velkou dlaní a čekáš na to, jak mě tvoje doteky uvolní a rozehrají.

     To já už málokdy stačím sledovat, co mi vlastně říkáš. Unavená z práce se zaměřím pouze na zvuk a barvu tvého hlasu. Je hluboký a příjemný, vibruje, směje se a mění výšku tónů. Hlavně je určený jenom mně. Má mě rozesmát a pobavit, je tak vřelý a milující... Stačím jenom přikyvovat a hledět ti do očí.

     Moje myšlenky však většinou nesledují ty tvoje. Jsou schované za to, co mi říkáš, a za naslouchací výraz tváře. Ten je však pouhou kulisou mého vnitřního světa. Do toho nepronikneš nikdy, i kdyby ses rozkrájel na statisíce plátků. Jsi příliš jednoduchý a prostý na to, než abys mu porozuměl.

     Všechny moje myšlenky totiž žijí jenom pro něho. Ty miluješ mě a já jeho a to je ten průser. Trpělivě mě držíš za ruku a vlny tvé lásky mě nesou jako loďku po řece. Pak přijde ta chvíle, kterou nenávidím z plna srdce a to je tehdy, kdy mě smutek a stesk přemůže natolik, že moje oči přetečou a potůček slz smáčí naše spojené ruce.

     "Zase na něho myslíš, viď?" Tvůj neuvěřitelně milý a laskavý hlas mě pohladí stejně, jako ruka po vlasech. "Já vím, ono to dlouho trvá, než člověk zapomene.....já to moc dobře znám....."