Planeš jako hvězda jasná, kráčíš s hlavou v oblacích. Přinášíš nám kousky krásna slovy schovanými ve mracích.
Tvoje vlasy zametají andělům oblohu v ráji, po snídani drobky uklízíš. Jsi něžná jak dotek blázna, jemuž ptáci ulétají do krajů, kde ledy tají, kde má slunce svoji tmavou skrýš. Svým psaním jsi prostě KRÁSNÁ!
Pršíš, sněžíš, zaléváš nás, jsi báseň tak sladce jasná... Prosím, piš, jsi touha žhavá, jsi tou, co lásku porozdává, slova tvá jsou jako žhavý cín.
Ve vodě se měníš na to nejryzejší psané zlato, píšeš skvěle a já tvoje slůvka tahy rukou bez olůvka dneska na Liteřře pozlatím!
Epilog
Tuhle oslavnou báseň jsem jí slíbila a je to už druhá, co jsem na ni napsala...
Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'Andromeda', 15.08.2006 06:16.