| Dílo #27702 |
|---|
| Autor: | Andromeda |
| Datum publikace: | 04.06.2006 06:56 |
| Počet návštěv: | 2342 |
| Počet názorů: | 15 |
| Hodnocení: | 9 1 |
| Prolog |
|---|
| Příběh mého otce, kterému se povolání ženského lékaře stalo posláním... |
|
| Žena, která se neuměla smát |
Bylo jí sice něco přes dvacet, ale jinak jakoby vypadla z oka babce z pohádky „ O perníkové chaloupce“: předčasně zestárlá, hubená až kostnatá, se schýlenou hlavou a zlobným pohledem. Oči zelenkavě probleskující z propadlých očních jamek, ale přitom jaksi vystouplé jako při Basedowě nemoci. Hákovitý orlí nos dával přísný výraz jejímu obličeji, jehož ztuhlá mimika byla zábranou jakémukoli úsměvu. Proto jsem ji sám pro sebe nazval přezdívkou „Buster Keaton“.
Účes měla neupravený, až vyloženě zanedbaný a zřejmě dlouho nepoznal žádný šampon. Propadlý hrudník a hrbatá záda svědčila
o prodělané křivici v dětství, kulhání na levou nohu mi prozrazovalo vrozené vykloubení kyčle. Postavou byla malá a sehnutá a její pohled byl zkoumavý až nedůvěřivý, jakoby pochybovala o tom, že jí mohu nějak pomoci. Mluvila úsečně krátkými větami, když mi svým skřehotavým hlasem hned při našem prvním setkání sdělila svůj problém: nedaří se jí otěhotnět!
Ani mě to nepřekvapilo, poněvadž jsem si nemohl představit, že by nějaký třeba i nevzhledný muž našel zalíbení v takovémto ženském exempláři! Ona si ho však zřejmě našla, ale prý jen proto, aby mohla
i nadále zůstat svobodnou matkou a měla tím dítě jen opravdu sama pro sebe.
Nebyl jsem nijak nadšen tím, že si vybrala za pomocníka
v záležitosti otěhotnění právě mě a její přání se mi vyloženě protivilo. Nebyla pro mě tím zdravým ženským typem pro mateřství, ačkoliv jsem chápal, že i ona má na ně svůj lidský nárok.
Byl jsem i nanejvýš skeptický, zda její přání budu moci někdy splnit, poněvadž jsem v tomto případě pocitˇoval svoji lékařskou funkci jako znásilňování přírodních zákonů, došlo-li by mým přičiněním už jen i k početí v takovéto dosti pomačkané tělesné schránce. Otěhotněla však kupodivu brzy, aniž bych se o to nějak zvláštˇ zasloužil.
Sdělil jsem jí tuto pro ni jistě potěšující diagnózu s rozpaky, nebotˇ jsem vskutku nevěděl, zda se mám z toho těšit nebo ne. Čekal jsem, že se přitom aspoň konečně po prvé usměje, ale zmýlil jsem se. Vzala to prostě na vědomí a to bylo vše.
Těhotenství probíhalo bez komplikací. Ba naopak! Působilo na ni docela blahodárně: ostré rysy jejího obličeje se zaoblovaly, tváře jí zrůžověly, oči už nebyly tak zapadlé. Přibráním na váze se změnila
k lepšímu i její vychrtlá postava.
Tak asi v pátém měsíci se mi svěřila se svým, i přede mnou dosud utajovaným, tajemstvím: její nepěstěný účes byla pouhá paruka, pod kterou se skrývala bezvlasá lebka! Tato byla nyní vlivem těhotenských hormonů jako zázrakem porostlá tmavým chmýřím
v délce několika milimetrů.
Jen s velkým sebeovládáním jsem mohl potlačit svůj údiv, který by snad mohla pokládat za posměšný, když jsem ji tak viděl stát přede mnou s parukou v ruce a s vlasovým porostem vojenského nováčka.
V tu chvíli jsem si ale i uvědomil, proč tomu možná tak je, že se „Buster“ nedovede usmát: když asi víckrát porovnáním s ostatními ženami zjistila, jak je ošklivá a že tomu navždy tak zůstane, pak jí zřejmě ty mimické svaly, které jinak dovedou vykouzlit úsměv, zakrněly natolik, že její obličej –dá se říci- zkameněl!?
Jaký to musela prožívat neustálý smutek a jak se jen musela cítit být vyřazena ze společnosti, která jí to jistě už od malička dávala tvrdě znát?!
Tedˇ jsem i pochopil, proč tak moc chtěla to své dítě: jednak tím dokázat, že dosáhla toho, co mnohdy ty hezké ani dosáhnout nemohou a jednak aby měla jen sama pro sebe kousek ráje, kde by prožívala své mateřství tak nějak živočišně - tělesně a tím tak získala pocit, že není méněcenná , ale že naopak její existence je pro malého a bezbranného tvorečka životně důležitá!
Jak se čas pomalu naplňoval, musel jsem „Bustera“ připravit na to, že vzhledem k její deformované pánvi porodí jedině císařským řezem. Přijala to bez údivu, docela samozřejmě, nepohnula ani brvou.
Ačkoliv jsem se o to nikterak nesnažil, získal jsem si u ní zřejmě ale tolik důvěry, že si mě přála mít u porodu i jako operatéra. A poněvadž mi jí bylo v podstatě líto, neodmítl jsem.
Když jsem pak jednoho dne císařským řezem vybavil zdravé děvčátko, reagovala Buster opět patologicky nenormálně a její tvář nevykouzlila ani tedˇ mnou očekávaný úsměv pocitu štěstí.
Záhy nato mě přeložili na tři roky do jiné nemocnice. Po mém návratu se k mému velkému překvapení Buster u mně znovu přihlásila
s těhotenstvím v pořadí už třetím!
Nestačil jsem se divit, co vše se navíc za ta tři léta s ní stalo: paruku už nenosila, měla totiž bohatě vlastních vlasů, narostlých během jejího druhého těhotenství, které mělo opravdu neobvyklý průběh. Na vykloubeném kyčelním kloubu jí totiž vznikla tuberkulózní píštěl a dalším pátráním po její příčině se zjistila kavernózní tbc plic.
Na podkladě těchto diagnoz však Buster přesto nesvolila
k navrhovanému přerušení těhotenství. Celou dobu až do porodu prožila pak v plicním sanatoriu, kde se oba procesy podařilo pouze zastavit, ale ne vyléčit. Potom následoval druhý císařský řez, kde předem odmítla připojení sterilizace v případě, že by měla zase holčičku. Tou také byla obdarována, ale brzy o ni přišla při silničním úrazu. Byly to pro ni opravdu tři těžké roky a žádná příležitost naučit se smát!
Tedˇ tedy, stále ještě neprovdaná, očekávala své třetí dítě
a dělala si velkou naději na chlapečka, kterého si toužebně přála. Jejím dalším přáním bylo mít za porodníka – operatéra zase mne!
Dodnes nevím, čím jsem si její sympatie zasloužil. Snad proto, že třeba na rozdíl od jiných kolegů jsem mezi ní a ostatními pacientkami vůbec nerozlišoval? Možná.
Tentokrát mi ale z jejího přání bylo poněkud úzko. Představil jsem si totiž, proč je už druhý císařský řez u téže rodičky podstatně komplikovanější oproti prvnímu: celá řada srůstů totiž zabraňuje včasnému vybavení plodu, který tak může být ohrožen trvalým poškozením mozkové činnosti. Dále může dojít snadněji než kdy jindy k poranění močového měchýře rodičky. Natož co se vše dalo očekávat u třetího řezu v pořadí?!
Abych se ovšem zajistil proti tomu, že ji budu operovat později třeba ještě jednou, vynutil jsem si na ní, že k tomuto řezu připojím sterilizaci a to i v případě narození děvčátka. Jinak že pro další císařské řezy u ní nejsem více k disposici!
Dobře si vzpomínám, že jsem jí tehdy svůj názor na její úvahy
o nekonečné řadě řezů řekl úmyslně dosti neomaleně, ale i tak se Buster proti mému očekávání neurazila a lpěla na mně ještě víc než dříve.
A tak tedy nadchází onen den, který pro mne má být zkouškou odvahy a zručnosti. Operace je obtížnější než jsem očekával: všude srůsty a nic než srůsty! Obrysy močového měchýře nejsou ani po jeho umělém naplnění cévkou k nalezení a preparování srůstů nebere konce. Z pocitu, že jsem ve slepé uličce, začnu náhle vnímat časovou tíseň.
Zbývá mi totiž už jen poslední z limitu čtyř minut, který jsem si určil jako maximální časovou hranici, nutnou k vybavení plodu. Zalévá mě vlna horka a začínám se na celém těle potit. Navíc mě znervosňuje zatvrdlina velikosti vejce, kterou jsem zjišťuji při prohmatávání močového měchýře a kterou si nedovedu vysvětlit. Rozluštěním této záhady se však nemohu déle zdržovat , neboťˇ je už nejvyšší čas k vybavení plodu!
Pociťuji přitom úzkost beznaděje, neboťˇ mi je, jako bych stál na okraji propasti, kam mě kdosi neznámý neúprosně tlačí a už se téměř vidím jak do ní začínám padat…
…když vtom bez dalšího rozmýšlení rázným řezem protnu přední stěnu děložní ve střední rovině!
V tu chvíli jsem si totiž uvědomil, že nezabývat se déle tou džunglí srůstů je nyní mojí jedinou únikovou cestou z této zapeklité situace! Buster už stejně nikdy neotěhotní, když ji budu v zápětí sterilizovat a proto pro ni toto řešení neznamená žádné riziko do budoucna.
Skalpel pronikne i oběma plodovými blanami a z rány se vyvalí plodová voda smíšená s krví. Zaleskne se v ní i nožka plodu, kterou jemně uchopím za oba kotníčky a opatrně chci vybavit celý plod. Když však začnou řezem prostupovat masivní raménka, dojde
k neočekávané komplikaci: děloha se v prodloužení řezu samovolně trhá až kamsi za měchýř, kde trhlina pokračuje zřejmě ve staré jizvě, ležící ovšem v nepřehledných srůstech!!
Ztuhnu údivem a další průběh se mi vryje do paměti jako detailní odvíjení zpomaleného filmu: odevšad prýští, bublají nebo tryskají různě silné fontánky krve. Vybavím tedy nejprve robustního chlapečka (Buster se bude radovat!) a následuje pracné sušení operačního pole teplými rouškami a únavné hledání a podvazování stříkajících tepének.
Pracuji jako v omámení a současně jako automat, který se přitom intensivně zabývá jedinou myšlenkou: jak jenom ošetřím tu hroznou trhlinu ve srůstech a zda se k ní vůbec propracuji, když to všude tak beznadějně krvácí?!
Krvácení totiž přes jeho intenzivní stavění vůbec nepřestává a to ani když po vybavení placenty vstříknu nitroděložně lék na stažení dělohy. Bud´ se uzly šicího materiálu prořezávají anebo to z každého cévního opichu krvácí dvakrát tolik!
Jednou z příčin jsou zřejmě varixy, které se utvořily po obou předchozích operacích a které jsou nyní roztržené pod srůsty až do děložních hran, kde probíhají hlavní kmeny děložních cév. Stojím tedˇ před nezáviděníhodným problémem jak zvládnout tuto dezolátní situaci, aniž by její řešení zavdalo nějakou vážnou poruchu zdraví
v budoucnu.
Přízrak chronicky nemocné Buster, přilepené na mně doživotně jako na svém osobním lékaři, je pro mě nesnesitelný a začíná vést moje myšlenky jedním směrem: odstraním prostě dělohu ve výši příčné trhliny a tím se zbavím rizika nejistých opichů a podvazů krvácivých cév!
Uvažuji, že jí to celkem bude jedno, poněvadž má tedˇ děti do páru a i ke sterilizaci mi také dala své svolení!
Po tomto rozhodnutí nabývám zase svého dřívějšího klidu
a provádím původně vůbec neplánovaný velký operační výkon, amputaci dělohy. Uvědomuji si přitom, že je to současně můj první zákrok za všech těchto nepříznivých okolností v mých patnácti letech mé dosavadní operativní činnosti.
Při revidování operačního pole se ukazuje, že ta záhadná zatvrdlina ve srůstech je zapomenutý tampon od předchozí operace. Odpouštím to mému předchůdci, zřejmě i on byl asi tehdy konfrontován s podobnou situací jako dnes já.
Na visitu k Buster se dostávám až odpoledne po skončení všech operací. Zastihnu ji, jak právě poprvé přikládá dítě k prsu. Nemohu uvěřit že je to ona, která se láskyplně a S ÚSMĚVEM dívá na splnění svého štěstí, vytouženého chlapečka!
Nyní tedy konečně dosáhla svého vnitřního ráje srdce, který se nyní po operaci promítl i do její tváře a náhle mi nepřipadá, že by byla ošklivá: její hákovitý nos pozbyl tím úsměvem svou přísnost, její dříve ostré rysy jsou zaoblené, oči nedělají ten basedowský dojem, líce růžově prokrvené, ústa nově vymodelovaná.
Pohybem ruky mi s úsměvem naznačuje na mé vlasy. Pročísnu si je v domnění, že je mám rozcuchané. Kývne však záporně hlavou
a ukáže na zrcadlo na zdi. Pohlédnu na sebe a trnu: moje vlasy, ráno ještě kaštanově hnědé, nyní s prvními známkami šedin!
Znásilňovaná příroda si vzala přece aspoň ode mne nakonec svou daň! S Buster jsem se později už nikdy nesetkal, ale moje šediny mi ji denně připomínají… |
|
| Epilog |
| Hodnocením této povídky vzdáváte hold mému otci, který povídku napsal. Vzhledem k tomu, že nemá založený autorský profil, dovolila jsem si toto jeho nádherné dílko, které skutečně stojí za povšimnutí, vložit do Literry pod svým jménem...milující dcera ANDROMEDA... |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Andromeda', 04.06.2006 15:32.
| Názory čtenářů |
04.06.2006 10:29
 Dominika
|
Ze začátku jsem si říkala, když je tvůj tvůj otec lékař, bude to příběh z praxe, ale moment kdy popisuje zapomenutý tampón v operačním poli mě zarazil, to snad ani není možné, ale povídka je docela pěkně popsaná, tento příběh ženy která se nakonec umála mě rozhodně zaujal:-) |
04.06.2006 11:28
Albireo
|
Musím říct, že Tvůj táta psal velice dobře!
Jenom škoda, že v dnešní době jméno Buster připomíná mnohem víc Dolly Buster než Bustera Keatona. |
04.06.2006 11:41
 Andromeda
|
Albireo napsal(a): Musím říct, že Tvůj táta psal velice dobře!
Jenom škoda, že v dnešní době jméno Buster připomíná mnohem víc Dolly Buster než Bustera Keatona.
díky, v mládí psal i verše, později scénáře k filmům a povídky...
bohužel emigroval a zbylo mi po něm jenom tohle... :o( |
04.06.2006 15:37
Monty
|
Hezký, ale zarazilo mne, že se někdy dělalo víc císařů než tři. Pokud vím, tak dneska jsou tři maximum a sterilizace se snad pak dělá automaticky... ale nejsem doktor, třeba mne někdo opraví. |
04.06.2006 15:50
PaJaS
|
moc pěkně napsané. Tip top |
04.06.2006 15:53
Andromeda
|
PaJaS napsal(a): moc pěkně napsané. Tip top
 |
04.06.2006 16:30
 Wopi
|
Bohužel, nemohu se přidat k předřečníkům. Slohově velmi slabé - včetně chaotického střídání časů a chybných slov (jakoby / jako by) |
04.06.2006 16:41
Andromeda
|
Wopi napsal(a): Bohužel, nemohu se přidat k předřečníkům. Slohově velmi slabé - včetně chaotického střídání časů a chybných slov (jakoby / jako by)
no, víš, taťka žije od roku 1968 v Německu a česky mluví i píše velmi sporadicky...takže je spíš zázrak, že se umí takhle česky vyjádřit.. |
04.06.2006 17:07
Wopi
|
o.k., tak beru mračíka zpět |
04.06.2006 17:11
Andromeda
|
Wopi napsal(a): o.k., tak beru mračíka zpět
díky za taťku..... :o) tohle si určitě přečte a mračík by ho mrzel.... |
04.06.2006 21:39
vesuvanka
|
krásně napsané, příběh mě velmi zaujal... TIP |
05.06.2006 11:16
splasenetrubky
|
ufff, dočetl jsem se ke zdárnému konci *
zajímavý a chvílemi dramatický životní příběh a zdá se že se šťastným koncem, tak to má být. |
07.06.2006 01:25
evuš
|
tjo, nemám slov. to bys mě musela vydět jak se tvářím, snad tip napoví:-) |
07.06.2006 18:59
Andromeda
|
evuš napsal(a): tjo, nemám slov. to bys mě musela vydět jak se tvářím, snad tip napoví:-)
to by mě docela zajímalo, JAK se tváříš ? |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|