| Dílo #26675 | ||
|---|---|---|
| Autor: | Andromeda | |
| Datum publikace: | 10.05.2006 20:01 | |
| Počet návštěv: | 2599 | |
| Počet názorů: | 68 | |
| Hodnocení: | 2 | |
| Mám strach, že okouzlíš mě! | ||
|---|---|---|
| ||
| Názory čtenářů | |
|---|---|
11.05.2006 12:16 Natasha |
Však to je právě na všem to nejlepší....každý fandí něčemu jinému........já až se kupříkladu vyřádím, začnu konečně psát vážně..... :o) Myslela jsem, že tedy doposud stále řádíš... Nezlob se, ale pročítat desítky básniček a hledat tu, která se vymkne...na to nemám trpělivost. Jestli se Ti chce, pošli mi třeba odkaz na jednu báseň, za kterou si opravdu stojíš. |
11.05.2006 16:27 Andromeda |
Natasha napsal(a): ***********************************************Však to je právě na všem to nejlepší....každý fandí něčemu jinému........já až se kupříkladu vyřádím, začnu konečně psát vážně..... :o) Myslela jsem, že tedy doposud stále řádíš... Nezlob se, ale pročítat desítky básniček a hledat tu, která se vymkne...na to nemám trpělivost. Jestli se Ti chce, pošli mi třeba odkaz na jednu báseň, za kterou si opravdu stojíš. Ty stromy tam v přenádherném parku klášterním tak krásně svlečené, ty neřekly by nikdy milenci svému, větru: NE ! A zlaté listy shozené leží tam na zemi... Při pomyšlení na všechny milence zhrzené smutno je mi.... Už svlékly stromy to svoje pozlacené listoví. A docela nahé černě čnějí k nebi - kdo tu krásu vysloví? Mé dlaně tolik chtějí šeptat o té kráse a nemají komu... Sama a přitom plná lásky vracím se chladným parkem domů.  |
| 11.05.2006 16:29Andromeda |
Krajkoví jinovatkový na větvích spí a sní si o štěstí, dřív než ho tání zjara probudí. Přej si něco, přej - dřív, než beznaděj spálí tvý sny jinovatkový! Jen si hrej s láskou, hrej, dřív, než přijde beznaděj! Kam má srdce zraněný jít, kam se má jít uzdravit? Buď radši to chladný krajkoví, který nic necítí a nic ho nebolí! Ono asi ví, že to nejlepší je být jen ledový, krásný krajkoví!  |
| 11.05.2006 16:32Andromeda |
Bez tebe usychámBez tebe usychám jako nezalitá květina. Nasucho polykám, když na tě vzpomínám. Jak je to možné, kam všechno zmizelo? Kde je TEĎ, co DŘÍV bylo? Kde je to kouzlo, co mělo při nás stát? Kde jsou chvíle společné? Vždyť sladkost chvilek umřela, ač mohla žít a něžně se chvět! Jak se mi můžeš smát? Proč nechceš rozumět? S jiným se miluji a pláču pod polštář. V každém muži hledám a nenacházím tvoji tvář. Mezi lidmi hledám tě. KDE JSI ? Proklatě! Máš oči, nos i ústa jako každý jiný. Avšak kdekoliv jsi, tam kvetou kopretiny! |
| 11.05.2006 16:55Andromeda |
Tisíckrát do stejné řekyVkročila jsem tisíckrát do stejné řeky, abych v ní uhořela, neboť mě zalily plameny od prvního ponoření do jejích žhavých vln! Potom mě žiletky tvých slov stáhly z kůže a hodily zbytky kočkám, aby se nemusely obtěžovat s krvavým úklidem! Hluboko pod hladinou mě ohlodaly zoubky piraní až na bílé kosti a já zůstala vyceněná jako bílé zuby kostlivce, přízrak v rudé temnotě plamenů, které hořely všude kolem mě! A pak, po tisící a prvé jsem se vydala na tu známou cestu k plamenné řece, abych si znovu ověřila, že tady už se opravdu NIKDY NEVYKOUPU.... |
| 11.05.2006 17:00Andromeda |
Než teď !Dnes večer, v té něžné chvíli našeho sdílení jsem nikdy nebyla víc nahá, než teď, když jsem se pro tebe oblékla a nikdy ti víc neřekla, než teď, když mlčím a dívám se na tebe! Nikdy jsem nebyla víc živá, než teď, když umírám ve tvém náručí a nikdy se necítila mladší, než teď, když vedle tebe stárnu. A nikdy už neřeknu nikdy, protože každý další den přináší jinou podobu tebe, než teď! |
| 11.05.2006 18:28Andromeda |
Až bude padat hvězda, věz, že jsem to já, a že se ti nezdám..! Splním ti tvé přání zcela znenadání, v lunetickém oparu budeš blízko hvězdám! S nocí tiše sezdán smočíš ústa v nektaru jako vždycky, po staru. Luno bledá, bez tvarů, tvoje stříbro ve mě každou nocí žije... Voníš jako ambrosie! Slapovými silami přitahuješ si mě, jako kdybych byla JENOM TVOJE Země ! |
| 11.05.2006 18:43Andromeda |
Jak ti mám říct?Ta slova jdou tak těžce ke mě! Jak ti mám říct, že jsi celá moje Země, že jsi mys nadějí v moři beznadějí? Že jsi plamen, který hoří temně a stravuje každodenně moje já? Jsi moje touha sžíravá! Jsi všechno, o co stojím, chci tě a vyřknout se to bojím! Ach, lásko bolavá... |
| 11.05.2006 18:45Andromeda |
Byl jsi jako krystal ledu a tak krásně jsi voněl sněhem, že jsi mne v té šálivé závěji úplně zmátl! Ta šeptající modlitba tvého hlazení, co vypadala tak platinově, ukázala se být po rozpuštění jen ošklivou černou tekutinou, jakou je budoucí čas každé závěje... |
| 11.05.2006 18:47Andromeda |
Už navždy budu mít strach se zamilovat! Trpím hrůzou včerejšího hrdiny, který se s kocovinou probudil do rána slunečních paprsků, které nemilosrdně odkrývají každý pór kůže a milenci, včera opojení láskou, ocitnou se nakrájení nožem všednosti bez milosrdenství sobě navzájem napospas! |
| 11.05.2006 22:33Andromeda |
 Naše kroky zněly po chodníku snad celé roky společnou rapsodií teď však v prázdném ranním tichu hodiny věžní tmavě bijí konec lásky s nostalgií a s příchutí hříchu holubi šedí z louže na chodníku vodu pijí... |
| 11.05.2006 23:06Andromeda |
Kroky deště  závoj mlhy u mých dveří zmoklí hosté na mém prahu kdo má klíč ke tvým dveřím něžný vrahu jsem ta co chce vejít do tvých rukou se opět svěřit a z tolika nevyřčených slov se raději naučila mlčet při stmívání když se ptáš a kdesi zahřmělo |
| 11.05.2006 23:07Andromeda |
Slova, která už neuslyšíš!Dnes jsi mi jen tak řekl mezi dveřmi že už nepřijedeš a ta slova jež ti tak lehce vyklouzla z úst zůstala stát mezi námi jako ztuhlá hrůza! A já ti tak chtěla jenom ještě říct to co jsem zatím nestihla a dotknout se tě tam kde jsi mě nikdy dosud neucítil ale moje slova jsi už neslyšel protože ranní spoj odjíždí tak rychle že ho moje slova nikdy nedoženou! |
| 11.05.2006 23:09Andromeda |
UŽ MĚ NEBOLÍŠ!Veřeje skříply tak rezavě, když popel tvých slov zavál poslední jizvy v podlaze mých emocí a já zjistila s údivem, že jsem opět celistvá jako parket tanečního sálu a začínám po něm lehce tančit tak jako zamlada a ta hudba nových dnů mne udivila svojí existencí, jako když dítě omylem najde zapomenutou kuličku, se kterou loni tak snadno vítězilo a já překvapeně cítila, že už mě nebolíš! |
| 11.05.2006 23:09Natasha |
Andromedo, Víš - mně ty texty připadnou všechny z jedné vody, když je porovnám třeba tady s "Mám strach, že okouzlíš mě!", vidím totéž ladění, práci se slovem a způsob plynutí textu...nikde nevnímám více humoru nebo nadsázky. Moje východiska a hledaný tvar básní jsou tak odlišné od Tvých, že se poeticky asi těžko shodneme. Ale píšeš-li s upřímnými emocemi v srdci, získáváš asi cennější odezvu od lidí sobě podobných, a nějaké suché kritiky, komentující formální nedostatky, nemusíš poslouchat. Čtu básně hodně, poesie je pro mě nejcennější způsob vyjádření - a vím, že tohle "romantické vzdychání" není psaní pro mě. Ale díky, žes mi vyšla vstříc a ty texty vykopírovala, tos vůbec nemusela. |
| 11.05.2006 23:16Andromeda |
hm, jsem spontánní člověk, píšící srdcem a emocemi, nikdy chladně nekalkuluji s vypočítanými rými a okoukanou "originalitou" nového stylu....verše ze mě plynou zcela automaticky a málokdy jsou pravidelně rýmované, většinou dávám na podvědomý rytmus a nepravidelný verš.....a že Ty jsi jinak poeticky založená, mi naprosto nevadí, ba právě naopak....neboť právě různost lidí dělá život zajímavým..... ráda jsem ty veršíky pro Tebe seřadila, neboť jsem si připadala jako učitelka mateřské školky, když řadí děti na procházku... :o) |
| 11.05.2006 23:24Natasha |
:) |
| 11.05.2006 23:35Andromeda |
Ach, kde jsi, můj princi, je mi tak smutno..... :o( |
| 12.05.2006 07:17Andromeda |
Hm, ale mě nebylo smutno Z NATASHY, víš? Mě bylo jenom lidsky smutno po Tobě a taky mám svoji typickou smutnivku před odletem, nebo je to nervozita - nevím, trpím tím pokaždé a spadne to ze mě, až když vykročím s kufrem přes práh..... :O) NESNÁŠÍM BALENÍ KUFRŮ! |
| 12.05.2006 12:30Andromeda |
SBOHEM A NASHLEDANOU! |
| [ << ] [ < ] | |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|