LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #24429
Autor:	KUBAS
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	12.03.2006 11:51
Počet návštěv:	1810
Počet názorů:	7
Hodnocení:	7

Prolog

Věnované bratranci Daveovi

Vandrák

    Je jedna hodina po půlnoci a já mlčky přihlížím jak Dave bere sekerku do ruky...začíná cílevědomě štípat kus prkna zrovna vytrženého z podlahy, vlastně jsou tu dva cíle- rozkřesat plamen v kamnech aby mohl přijímat jejich žár svými dlaněmi a aby poté mohl za hvizdu píšťalky sejmout konvičku s vroucí vodou pro šálek kávy.
    Jeho zřejmě netrápí, když bude mít vyvrknutý kotník zaklesnutý mezi prkny stojíc v náspu štěrku, jenž tvoří izolaci jeho chatky od země...
    Lup!...tento zvuk se právě ozívá z jeho zad snažíc se vydolovat prkno, které už skoro neodporuje- dáávno ho sežrala ztrouchnivělost.
    Právě porcuje to nebohé tělo, ze kterého stříká krev třísek...
připravuje kremaci...Vrahoun!
Při každém kroku po zbylých prknech se ozívá sténání v podobě vrzotu. Dave usedá ke kamnům a s uspokojením a občasným nasátím visící nudle přijímá teplo, které ze dřeva vymlacují plameny.
    Je spokojený-sice si nejspíš v noci, až bude muset navštívit toaletu, rozbije držku díky nově vzniklé mezeře po kusu dřevěné podlahy- ale je spokojený, rtuť teploměru právě přeskočila Daveem nasazenou laťku- první cíl byl dosažen...
    Části prkna olizované plamenem sledují škvírou z kamen zrovna porcovaného kámoše, „ještě před chvílí sme leželi vedle sebe a ten sráč nás naporcoval a teď nás klidně spaluje, kurva nevděčná!” zaklel slabým hláskem právě hořící poslední kousek první oběti než vylítl komínem...
     Druhá oběť /hromada/ čekajíc na zpopelnění tiše oplakala kámoše a se strachem hledí na toho golema co schramstnul kámoše a hučíc pokukuje po ní.
    Konvička elegantně přilétla a zahnízdila se houpavým pohybem na rozpálených kamnech.
Daveovi uši netrpělivě čekají na řev, který konvička zanedlouho spustí.
Bohužel...chudák dřív než stačila pořádně spustit, už byla prázdná, „se na to mužu vysrat, si ani nemužu pořádně zapískat” zasyčela a zalétla zpátky do rohu místnosti.
    Po dopitém kafi a vykouřené cigaretě se Dave odebírajíc se ke spánku přemýšlí o dalších dnech...
...dělá mu starost řídnoucí počet povalujících se prken zbytku podlahy, přemýšlí.....a jak tak chodí po místnosti, s každým krokem jako by prkna vrzly: „cha-cha, za pár dní nás všechny spálíš! pak chcípni, zimou! Stranou postávající stůl se taky uchechtl- Dave se na něj podíval a se šibalským xichtem řekl: „nechcípnu!”.