dneska mi chybíš o půl noci víc víš, to je z nedospání tiskla jsem medvěda čumákem ke svým znamínkům a schovávala strach udýchaně do polštáře dneska mi chybíš o půl noci víc tím že postel je vycpaná vatovou konstrukcí tvýho těla
dneska mi chybíš o půl noci víc víš, to je z milování z nedostupných účastníků pro moje uši co tiše sklaply hrůzou z nedostupných pochybností a jistot dneska mi chybíš o půl noci víc tím že mi strkáš do ruky medvídka a pak se směješ mý noční zbabělosti
do oběda jsem se strachovala mončičákovýho doživotního partnerství vylouděně jsem pak dostala pihovatou pusu kráčející směrem z tramvajový zastávky v bezostyšných fackách slunce to nejsou ospalky, ale zbytky černý tužky, ty sobče o půl noci víc a pukla bych vtištěna dětským nadějím od tebe v tlapkách
|