Příště až se sejdeme
už nebude tak
nedočkavě zpívat pták
a my chvět se nadějí
jen rozhoupe se zvon
ulitý z touhy
vesmírné mlhoviny
v temnu žil
Možná praskne
ohraná struna vylíhne se jasný měsíc
co předvede
vše
co má
i svit
i pohoří
i krátery po dopadu ničivých meteoritů
Zas vydechneš do noci žár
ona vzplane
rozhoukají se sirény
hasičů i záchranky
tepny na zápěstích co si tolikrát přeťala jen pomyšlením
na zoufalé ticho bez tebe se zacelí teskně spící
bourec
ožije
a my spředeme
to nejjemnější
hedvábí
společné poezie
života
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Diotima', 27.08.2008 20:21.