| Dílo #50913 | ||
|---|---|---|
| Autor: | Diotima | |
| Datum publikace: | 09.08.2008 16:52 | |
| Počet návštěv: | 2530 | |
| Počet názorů: | 26 | |
| Hodnocení: | 1 1 | |
| mlýny? | ||
|---|---|---|
| ||
| Názory čtenářů | |
|---|---|
11.08.2008 19:55 stanislav |
NADTITULEK: GRUZIE NEUSPĚLA S POKUSEM PŘIPOJIT NÁSILÍM ODTRŽENECKOU JIŽNÍ OSETII......RUSKO TAK MŮŽE PŘITLAČIT NA DOSUD PROZÁPADNÍ GRUZÍNSKOU VLÁDU Rychlost a razance ruské reakce na vstup gruzínských jednotek do Jižní Osetie všechny zaskočily, říká politolog z gruzínského Tbilisi Ramaz Aptisauri. HN: Proč vlastně nynější konflikt začal? Já mám jen oficiální verzi, že to bylo kvůli nepřestávajícímu ostřelování gruzínských vesnic. Ale je jasné, že to bylo naplánované. Jak se ovšem ukázalo, tak Rusko mělo plán připravený také a mnohem rozsáhlejší, než byl ten gruzínský. HN: Očekávala Gruzie tak tvrdou reakci ze strany Ruska? To rozhodně ne. Bombardování měst mimo zónu konfliktu, přístavů a dokonce i ropovodu, to je naprosto nepřiměřená reakce a nikdo v Gruzii to nečekal. HN: Bude mít válka v jižní Osetii vliv i na druhý konflikt - v Abcházii? Už ho má. Abcházci již začali útočit na gruzínské jednotky v Kodorském údolí. Byl to pro ně signál k útoku. HN: Jak si myslíte, že se bude situace vyvíjet? Naší hlavní nadějí je mezinárodní společenství, které by mohlo Rusko donutit k zastavení útoku. Oficiální místa ve Tbilisi řekla, že nabízejí příměří a jsou připravena zasednout k jednacímu stolu. Nejdůležitější je, aby se co nejrychleji přestalo střílet. HN: Bude mít válka vliv na další kariéru prezidenta Saakašviliho? To se nyní nedá říct. Momentálně se národ spojil. Opozice prohlásila, že podporuje veškeré kroky prezidenta. Dokud bude ruská agrese trvat, nikdo Saakašviliho kritizovat nebude. |
| 11.08.2008 20:02stanislav |
NADTITULEK: GRUZIE NEUSPĚLA S POKUSEM PŘIPOJIT NÁSILÍM ODTRŽENECKOU JIŽNÍ OSETII......RUSKO TAK MŮŽE PŘITLAČIT NA DOSUD PROZÁPADNÍ GRUZÍNSKOU VLÁDU Michail Saakašvili umí ohromit. A nejen svojí výškou. Novináře, když je vezme neplánovaně vrtulníkem na výcvik zvláštních sil, jako se to stalo Gideonu Rachmanovi z Financial Times. Byznysmeny, když jim předhodí své ministry a uspořádá opulentní večírek vrcholící představením, při němž tanečníkům létají jiskry od šavlí jako před dvěma lety na Ekonomickém fóru v polské Krynici. Nebo na letošní pravidelné únorové bezpečnostní konferenci v Mnichově lehce nafoukaným a sebejistým projevem o svých úspěších, zatímco doma se ho opozice právě snažila svrhnout. A nyní překvapil zbytek světa, když se vrhl do nebezpečného podniku, jakým je sjednocení země proti vůli mocného souseda. Svědčí to o jeho sebevědomí, které jeho protivníci označují za cynismus, aroganci a populismus. "Rusové si neváží měkkosti. Ústupky vidí jako signál, že mohou zajít dál, být tvrdší, agresivnější, provokativnější," řekl Saakašvili letos na summitu NATO v Bukurešti, kdy na nátlak Ruska Gruzie přišla o pozvánku do aliance. "Rozumějí jasnému jazyku založenému na principech. Dělat jim ústupky je obrovská chyba." Kritici mají možná pravdu, gruzínský prezident při osobním setkání nepůsobí právě pokorným dojmem. Doslova a do písmene má nos nahoru, vyštěkává odpovědi bezvadnou americkou angličtinou. V USA studoval a opustil lukrativní kariéru právníka, aby se vrhl na politiku. V roce 2003 stanul v čele rozdrobené opozice a "revolucí růží" smetl proruský režim Eduarda Ševarnadzeho. Jeho ostře protiruské postoje a motivace angažovat se v politice nepochybně pramení z rodinné tradice: pochází z disidentské rodiny a pradědeček, který ho pomáhal vychovávat, strávil patnáct let v sovětském gulagu. Okamžitě, jak to bylo možné, mladý Saakašvili vyrazil na studia do zahraničí. V Nizozemsku potkal svoji manželku, s níž má dva syny, v USA na Kolumbijské univerzitě si získal vlivné přátele. Současný republikánský prezidentský kandidát John McCain mu v roce 2003 věnoval neprůstřelnou vestu. Bezpochyby je nacionalista, ale také zastánce volného trhu, nezávislosti i svobody projevu, i když členové gruzínské opozice by s tímto hodnocením nesouhlasili. Už dvakrát ale dokázal získat ve volbách většinu hlasů. Ekonomika se za jeho vlády vzpamatovala. V boji proti korupci například vyměnil téměř kompletně dopravní policii. "Jen si vzpomeňte, ještě před několika lety 52 procent obyvatel žilo pod hranicí chudoby, dnes je to méně než 24 procent," říká o svých úspěších. Chlubit se úspěchy, ano, to Michail Saakašvili umí. Až dosud čtyřicetiletému politikovi jeho tvrdá linie docela vycházela. Po konsolidaci moci a ekonomiky se nyní zaměřil na sjednocení země, která měla ve svých hranicích tři separatistická území. Nabízel jim ekonomické výhody, stavěl silnice, plynová potrubí. Zároveň ale budoval za pomoci amerických a izraelských poradců silnou armádu, která ve čtvrtek asi zaútočila na Jižní Osetii bez prezidentova vědomí. "Je to v mezinárodní politice idiot, který nedokáže dohlédnout dva kroky dopředu, není schopen kontrolovat státní mašinerii," tvrdil Saakašviliho bývalý ministr Georgij Chaindrawa listu Gazeta Wyborcza. "Vtáhl Gruzii do války, ale není schopen tu válku vést. Nepochopil, že Rusko a jeho vojenská mašinerie zůstaly imperialistické." |
| 11.08.2008 20:07stanislav |
a haló noviny: Když jsem psal koncem dubna článek "Kdo řinčí zbraněmi" (Haló noviny 29. 4. 2008), který reagoval na zvýšenou válečnickou rétoriku ozývající se z Tbilisi, doufal jsem, že od slov k činům bude přece jen delší a obtížnější (pokud možno však žádná) cesta než pouhé tři měsíce. Prozápadní gruzínské vedení se však po summitu NATO v Bukurešti rozhodlo rozehrát nebezpečnou hru, která může přinést jen poražené a nesmírné utrpení nevinných civilistů v zóně bojů. Naděje představitelů Gruzie (a Ukrajiny) na vřelé přijetí v aliančních strukturách a v důsledku toho úspěšnou léčbu postsovětských mindráků vzaly na letošním summitu NATO za své díky principiálnímu odporu Moskvy. S tím se ovšem ambiciózní Saakašvili nehodlal smířit, a proto se rozhodl splnit hned několik bodů svého volebního programu, aniž by ovšem bral ohled na nejvíce postižené civilní obyvatelstvo. Zcela záměrně se rozhodl vyprovokovat konflikt v Jižní Osetii, na kterou si jeho americkými poradci cvičená armáda troufla. Je nabíledni proč? Vojenští stratégové bystře rozpoznali rozdíl mezi lépe bránitelnou Abcházií, jejíž hranice s Gruzií je kratší a díky příhodnému horskému terénu méně prostupná, a zranitelnou Jižní Osetií, jejíž hlavní město Cchinvali leží nechráněno přímo na gruzínských hranicích. Po soustředění svých jednotek v blízkosti hranic na přelomu července a srpna vyprovokovaly gruzínské jednotky několik nočních střetů, které ve spojení s notoricky známou informační propagandou o "provokujících separatistech" měly ospravedlnit masivní vojenskou operaci. Té měla ještě na poslední chvíli zabránit ruská iniciativa v Radě bezpečnosti OSN, kterou v kritickém okamžiku v noci ze čtvrtka na pátek 8. srpna předložil V. Čurkin. Netřeba se divit ani jejímu zablokování západními velmocemi, ani interpretaci ČTK, která ve svých zprávách zcela propagandisticky zdůrazňuje, že "Rusko má jako stálý člen RB právo veta". Po masivní raketové přípravě a postupu gruzínských pozemních jednotek v pátečních ranních hodinách se boje přenesly do ulic sedmdesátitisícového Cchinvali, z něhož místní úřady již počátkem týdne moudře evakuovaly ty nejbezbrannější - děti - do severoosetského bezpečí. Regulérním cílem se stala i kasárna mezinárodních mírových sil. Po tomto útoku na ruské mírotvorce a u vědomí civilních ztrát jdoucí do řádu mnoha set se ruské vedení oprávněně rozhodlo pomoci svým občanům (až 90 % negruzínské populace Jižní Osetie má ruské občanství). V sobotu dopoledne konečně jednotky ruské 58. armády vstoupily do Cchinvali, které našly v troskách, a začaly vytlačovat Gruzíny ze zón, za které mají odpovídat mírové sbory. Tyto události také v plné nahotě odhalily dvojí politiku Spojených států sloužící jako vždy jejím imperiálním zájmům. Zatímco územní celistvost Srbska byla položena na oltář amerických vojensko- politických zájmů na Kosovu, ze stejných důvodů je nyní vehementně obhajována územní celistvost Gruzie. Ropovod a plynovod z Baku přes Tbilisi do středomořských přístavů je přece mnohem cennější než osudy milionů lidí. Prezident Saakašvili si taky podobně jako Albánec Haradinaj může být jist svou imunitou vůči obvinění z válečných zločinů a zatímních 1600 civilních obětí v Cchinvali bude brzy zapomenuto. Tomáš KALÁB |
| 11.08.2008 20:16stanislav |
a dienstbier: Gruzie zahájila vojenskou ofenzivu do jižní Osetie několik hodin po svém návrhu na příměří, doplněném výzvou k jednání. Ministr pro reintegraci separatistických území Tejmur Jakobašvili tento rozpor pařížskému Figaru vysvětlil tak, že nechtěli, aby jejich návrhy byly chápány jako slabost. Výsledkem této zvláštní úvahy je zničené Cchinvali, mnoho mrtvých a tisíce uprchlíků, bombardování vojenských základen, ruské námořní lodě na abcházském pobřeží Černého moře, mající zabránit dodávkám zbraní Gruzii a podpořit tamější separatisty, stahování gruzínských vojsk z Osetie, zvýšená ruská přítomnost v Osetii a faktické posílení separatistických požadavků jižní Osetie a Abcházie na samostatnost, případně rovnou na připojení k Rusku. Stejně jako na Balkáně nemá smysl zabývat se teď příliš historickými argumenty. Ale problémy Balkánu a Kavkazu mají společné především to, že v obou těchto oblastech rozhodovaly o sporech mezi tamějšími národy vždy velmoci, které narýsovaly hranice podle svých vlastních potřeb, případně podle výsledků válek mezi nimi. Navíc Stalin v rámci svých teorií o národnostní otázce, a aby se mu lépe vládlo, rozdělil Osetii na severní a jižní, podobně jako stvořil v Azerbajdžánu arménskou enklávu Náhorní Karabach a v Arménii azerský Nachičevan. Osetinci chtějí teď být spolu se severními příbuznými a ani Abcházci nechtějí zůstat v Gruzii. Více než devadesátiprocentní většina vlastní ruské, a nikoli gruzínské pasy. Jejich odhodlání posílilo uznávání nezávislosti Kosova. Před jeho důsledky pro Kavkaz varoval Condoleezu Riceovou a ostatní ministry NATO ještě před jejím uznáním v Bruselu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Potvrdili to představitelé obou oblastí, když zopakovali, že nezávislost je také jejich neměnným cílem. Těžko zatím odhadnout, s čím gruzínské vedení a prezident Saakašvili počítali, když se rozhodli vojensky čelit světové velmoci. Možná spoléhali na podporu Západu, zejména Spojených států, které navrhovaly na bukureštském summitu NATO zahájit jednání o jejich přijetí do Aliance. Americká armáda cvičí gruzínské vojáky a má v Tbilisi stálou misi. Nicméně představy o jakékoli intervenci se nemohly naplnit. Ministr Jakobašvili chtěl, aby Západ dal "jasný signál Rusům". Ale nedělal si iluze, když dodal, že by museli přestat "chytat bronz na plážích". Prezident Bush a Condoleeza Ricová sice žádají, aby Rusko respektovalo územní integritu Gruzie, ale to je tak všechno, co mohou dělat. Vysoký představitel State Departmentu řekl New York Times, že "neexistuje žádná možnost vtáhnout do toho NATO nebo mezinárodní společenství". Francouzský tandem Sarkozy- Kouchner předkládá tříbodový plán: zastavit nepřátelství, respektovat suverenitu a územní integritu Gruzie a obnovit v terénu předchozí stav. Jako předsednická země EU k tomu svolávají zvláštní poradu unijních ministrů zahraničí. Obnova statu quo ante ovšem znamená návrat ke stavu, v němž Gruzie nemá kontrolu nad Osetií a Abcházií. Místo respektu k územní integritě Gruzie tak máme de facto respekt k autonomii obou oblastí, posílené současnými událostmi. Situaci vystihl pařížský Le Monde, když napsal, že budou-li západní mocnosti "přinuceny volit mezi Tbilisi a Moskvou, není obtížné představit si, kam se přikloní". Potřebují spolupráci Moskvy v Afghánistánu, v Iráku a při jednáních s Íránem. Nemají žádnou možnost tlačit na Rusko, které má v ruce trumf západního prosazování nezávislosti Kosova. "Gruzínci by proto neměli provokovat Rusy ani odpovídat na jejich provokace." A přední činitel Pentagonu si povzdechl zpravodaji New York Times: "Možná, že se teď učíme být zticha", v originále "shut up", neboli držet hubu. Čekám, že se u nás zase ozve něco podobného jako "je lepší mýlit se se Saakašvilim než mít pravdu s Putinem (případně Medvěděvem)" nebo, jak napsal jistý blogger, že bude raději s USA než s Moskvou. Pokud budeme vnímat světové události v takto směšné perspektivě a místo pěstování vlastního sebevědomí uvažovat, do které ochranné náruče chceme vlézt, dočkáme se jen toho, že o nás budou opět rozhodovat Rusko a Amerika, které se dohodnou nad hlavami Gruzínců, Čechů a všech ostatních Evropanů. |
11.08.2008 21:48 siorak |
Rozdíl mezi námi a Gruzínci je nepatrný. Ani nás nenapadlo obvinit Slováky ze separatismu a vyslat tam armádu. A to je moc dobře. |
14.08.2008 19:31 Diotima |
už taky víme, že s Rusy není možné bojovat (ač nemáme společné hranice) .. v mezinárodní politice nejspíš idiot .. zdá se |
| [ << ] [ < ] | |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|