V roce 1930 začal Jindřich Štyrský vydávat Erotickou revue, ve své době skutečně odvážný vydavatelský počin. Na literární a výtvarné podobě se kromě Štyrského a Toyen podíleli Adolf Hoffmeister, Emil Filla, Vítězslav Nezval, František Halas a mnozí další. Štyrský koncipoval Erotickou revue jako soukromý bibliofilský tisk (vyšly celkem tři ročníky), který "nesmí býti veřejně prodáván, ani vyložen, ani půjčován, ani jinak rozšiřován nebo zařazen do veřejných knihoven". Nebylo divu, sám vydavatel byl označován za nemravného šiřitele pornografie. Několikaletý pařížský pobyt měl pro Toyen velký význam i v tom, že se postupně vymanila z vlivu Teigova a Nezvalova poetismu a s tím úzce spojeného artificielismu, který si navíc Karel Teige zcela bezostyšně přisvojil. Toyen pozvolna tíhla k surrealismu, a proto nepřekvapí, že v roce 1934 podepsala prohlášení o založení Skupiny surrealistů v ČSR. V lednu 1935 se pak v Praze konala první velká výstava Skupiny surrealistů a krátce na to Toyen odjela s Nezvalem a Štyrským do Paříže, kde se setkali s hlavními představiteli surrealistického malířství, jakými byli Max Ernst, Salvador Dalí nebo Yves Tanguy. Válka zcela paralyzovala umělecký život, Toyen se navíc v roce 1941 odhodlala k velmi odvážnému kroku. Až do konce války ukrývala ve svém bytě v Krásově ulici Jindřicha Heislera, který se vyhnul transportu do koncentračního tábora. Heisler, původním povoláním chemik, psal básně a rovněž se pokoušel o výtvarnou práci. V malé garsoniéře tak po zbytek války žili tři lidé: Heisler, Toyen a její sestra. Toyen tou dobou postihla další těžká rána: 21. března 1942 zemřel Jindřich Štyrský. Svou pozůstalost odkázal Toyen, která ji po válce vyvezla do Paříže. Kromě toho nechala svému životnímu a uměleckému partnerovi zbudovat hrob na Olšanských hřbitovech. Krátce po skončení války vystavovala Toyen v Praze - poprvé bez Jindřicha Štyrského. Tato výstava de facto znamenala rozloučení velké malířky s Československem. |
1
Vích 
Diotima 
Emily 