Parsifala (budeme ho tak nazývat, ačkoli dostane v pověsti své pravé jméno daleko později), vychovává matka, jejíž jméno je Srdce Zármutku. Jeho otec je pryč a chlapec o něm nic neví; nemá ani bratry, ani sestry. Vyrůstá v chudých poměrech, nosí prosté šaty, není vzděláván a je vlastně bezprizorní. Na nic se neptá a je prostoduchým a naivním dítětem.
  Ve svém časném dospívání si jednoho dne hraje venku, když tu přijíždí pět rytířů na koních. Parsifal nikdy předtím neviděl rytíře. Šarlatová a zlatá postroj, brnění, štíty, bodce, všechna výzbroj rytířů chudého chlapce oslní natolik, že letí domů za matkou, aby hned pověděl o tom, jak viděl pět bohů. Je v jednom ohni, když líčí, co viděl a oznamuje, že okamžitě odchází, aby se k oněm pěti skvělým králům připojil, protože dříve netušil, že něco takového existuje.
  Jeho máti propuká v nářek. Snaží se mu to vymluvit, ale, moudrá matka, kterou je, dobře vidí, že existuje pramalá naděje, že by chlapce udržela doma. Tak Parsifalovi vypráví, že jeho otec byl také rytířem, a že byl zabit, když ochraňoval krásnou dívku. I jeho dva bratři byli jako rytíři zabiti. Matka poté s Parsifalem odešla na osamělé místo v naději, že ho uchrání od podobného osudu. Ale stejně se tak nestalo. Už není naděje. Tak mu vše vypráví, dává mu své požehnání, a také mu uděluje pár rad. Tyto rady prolínají celým mýtem, tak stojí za to si je vyslechnout.
  První rada, kterou mu dává, je, aby choval úctu ke všem ženám. Druhá je, aby každý den chodil do kostela; kdykoli bude potřebovat potravu, najde ji v chrámu. Pak mu radí, aby se na nic neptal, což je zapeklitá rada řečnému mládenci. Ale později v příběhu zjistíme, že tato poslední rada je ničivá.
  Tak Parsifal odchází celý šťastný, aby našel svých pět rytířů. Nikdy nenajde těch stejných pět rytířů, ale nalezne všechny možné jiné věci.
  Každého, koho potká, se ptá: "Kde je těch pět rytířů?" Dostane se mu všech možných odpovědí, všech možných rad, všech možných výkladů - ale každý je jiný. A Parsifal je zmatený. Je velice obtížné rytíře najít, neboť tito rytíři jsou všude, nebo možná nikde. Když se podíváte do očí čtrnácti- nebo patnáctiletému chlapci a on se vás zeptá: "Kde je těch pět rytířů, které jsem viděl?" a vy mu nějak odpovíte, podívá se na vás stejně zmateně. Poslední člověk, kterého se ptal, řekl něco jiného o tom, kde rytíři jsou. Takže oni rytíři jsou všude a zároveň nikde.
  Poté Parsifal přijde ke stanu. Nikdy předtím neviděl stan, protože vyrostl v prosté chalupě, takže se domnívá, že stan je katedrála,
o které mu vyprávěla matka. Řekla, že to je nádherné místo; dobrá, ten stan ji nejskvělejší místo, které kdy viděl, takže předpokládá, že přichází do chrámu božího. Vrhne se do chrámu kvůli bohoslužbě, ale vidí zde krásnou dívku. Toto je první z jiskřivých, oslnivých, nepochopitelných setkání s krásnými ženami, které v pověsti budou následovat.
  Parsifal si vzpomene na matčinu radu, aby se k ženě vždy choval zdvořile, aby obdivoval a ochraňoval každou krásnou dívku, kterou potká. Tak k dívce rychle přistoupí, aby ji na ochranu objal.
Vidí na její ruce prsten, vezme ho, dá si ho na svou ruku, a tímto získává talisman, dárek od krásné dívky, který bude po zbytek života jeho ispirací.
  Viděli jste někdy kluka na první schůzce? Je to podobné. Samozřejmě krásnou dívku urazí. Dívka čeká na svého milovaného rytíře, který se jí dvoří, a všechno jídlo v chrámu, jak Parsifalovi vyprávěla matka, je ale nachystáno pro milovaného rytíře. Všechno je ale tak, jak mu maminka říkala, tak, jak by to mělo být. Parsifal si sedne a jí z tabule a myslí si, že život je dobrý.
   Dívka během této chvíle, kdy je obezřetná, vytuší, že se ocitla     v přítomnosti neobyčejné osoby. Začíná chápat a nezlobí se na něj, protože zjišťuje, že před ní je skutečně nevinný, prostý, opravdový chlapec. Prosí Parsifala, aby okamžitě odešel, protože její rytíř přijde, a jestli ho tam najde, tak ho zabije.
  Parsifalovi se všechno jeví jako dobré. Našel boží chrám, našel neobyčejně krásnou dívku, jejíž prsten nyní opatruje. Byl nakrmen; všechno je dobré. Jestli máte dospívajícího syna, tohle všechno zažijete. Je to bolestný pohled, ale zároveň také krásný.