| Dílo #12377 |
|---|
| Autor: | Diotima |
| Datum publikace: | 22.12.2004 13:24 |
| Počet návštěv: | 324 |
| Počet názorů: | 6 |
| Hodnocení: | 3 |
| Prolog |
|---|
Pořád ještě nevím přesně, jak žít. Proto si o daném tématu ráda něco přečtu - můžete se mnou. ... A přeji všem pokojné vánoce!
Z přednášky PhDr. Miluše Kubíčkové
(zabývá se hlubinnou terapií) - Jak správně žít
aneb Staňme se architekty vlastního života i světa |
|
| Jak žít |
Všichni se rodíme do proměnlivého a velmi členitého světa, který je podivuhodně vnitřně spojitý a celistvý. V něm společně, se vším stvořeným i lidmi vytvořeným, žijeme.
Jsme jeho neoddělitelnou součástí, jeho dílu lidského i mimolidského, složky viditelné a neviditelné, dimenze poznané či neznámé, jeho projevu materiálního a také duchovního.
Jako je svět v tom nejširším slova smyslu celistvý a dokonale vnitřně spojitý, tak i my, lidé, jsme ucelení v propojenosti těla, duše a ducha. Chceme-li se však v tomto světě cítit jako doma, nalézat v něm jistotu a bezpečí, musíme se stále učit rozumět si s ním. Předpokládá to chápat souvislosti světa v jeho celku i v jeho jednotlivých sférách, tj. v prostředí lidském, přírodním a duchovním. Proto vždy bylo prvořadým úkolem lidstva rozvíjet umění komunikace, spolupráce a soucítění, s cílem chránit a neustále obnovovat univerzální souzvuk. Tedy učit se bděle naslouchat lidským i mimolidským bližním, přírodě, sobě samému, svému tělu, přes něž mluví duch sídlící v duši. Obnovit citlivost k vnějším i vnitřním podnětům a tvořivě na ně odpovídat, aby se upevnil vztah člověka a světa. To by měla být naléhavá výzva pro budoucnost. Neboť všechny věci jsou součástí celku a i ty jsi jeho částí. Když si to plně uvědomíš a přijmeš za své, už nikdy nezakusíš oddělenost a samotu.
Jsme ochotni přijmout za své, že bychom mohli, ba dokonce měli být vládci vlastního života, hospodáři ve svém mikrosvětě i makrosvětě? Vše souvisí se vztahem člověka a světa. Člověk
souvisí se vším živým i neživým na planetě Zemi, jakož i s celým vesmírem a také se vším, co lidi přesahuje a dává jejich životu smysl.
Převládající způsob života lidí se vzdaluje podobným nadčasovým, avšak životně důležitým otázkám. Odvádí je honba za hmotnými statky či starost o udržení sociálních jistot. Odcizují se navzájem, ale také sobě samým, ztrácejí svůj vztah k duši a nedostává se jim síly z ducha. Často pak
propadají lhostejnosti, jindy dokonce beznaději, a proto hledají únik. Zde jsou příčiny alkoholismu, narkomanie, životních výstředností, ale i nekontrolovaných duchovních úletů. Tento stav oslabuje vůli žít vědomě a odpovědně, aspoň trochu radostně a spokojeně, a tak se zbavit strachu a z něho plynoucích nemocí, ale také nebezpečné agresivity.
Je volbou každého, zda se stane ochráncem vlastní lidské schránky i světa, v němž žije, anebo jeho nedbalým uživatelem a lehkomyslným ničitelem.
Kdy opravdu žijeme? Jen tehdy žijeme, pokud se pohybujeme, dýcháme, vyživujeme a čistíme svoje tělo, rytmicky svoje žití členíme aktivitou a uvolněním, především však myslíme, cítíme, chceme i konáme, neustále vstupujeme do vztahů a obnovujeme svou přináležitost ke světu. A kdy pomalu odumíráme? Když se přestaneme pohybovat, vypadneme z rytmu života, stagnuje nám mysl, přestaneme se o sebe starat a rozpadají se naše vztahy se světem vnějším i vnitřním.
Bezpochyby základní vybaveností pro život, jeho projevem i důležitým předpokladem, je samovolný, ale též volní, zevnitř vedený pohyb. Stejně významným průvodcem bytí člověka je stále přítomný harmonický dech. S těmito předpoklady souvisí život prostupující rytmus, pravidelné střídání bdění a spánku, činnosti a odpočinku. K základním předpokladům žití patří také zdravá výživa. To nejdůležitější, čím jsme obdařeni, je ovšem vědomí, naše duše i duch, osobní Já. V něm je zabudována ta nejvýraznější lidská charakteristika: potřeba přijímat a dávat, někam přináležet, být přijímán, uznáván a oceňován, to je žít ve vztahu se světem vnějším i vnitřním, viditelným a neviditelným. Když si toto vpravdě zázračné obdarování uvědomíme, prožíváme cit úcty a vděčnosti. Dále je náš život věcí vědomé volby způsobu života a také výsledkem mravní vyspělosti.
Na rozdíl od ostatních tvorů, u nichž je způsob života dán jejich bytím, člověk musí sám hledat a nalézat způsob, jak
by měl žít. Lidský život se neděje spontánně, s výjimkou ranného dětství. Je spíše výslednicí mnoha činitelů vnitřních i vnějších. Vedle sociálních podmínek, vlivu přírodního prostředí, genetické výbavy i jiných, často ještě nepoznaných nadsmyslových skutečností, je způsob života člověka věcí jeho
volby. Pokud se naučíme být pozornější k sobě samým, k dění v našem těle a k projevům vlastní mysli, postupně se dobereme zkušenosti, že zdraví nebo nemoc nejsou něčím náhodným. Poznáme, že nejsou jevy od nás oddělenými, souvisejí se vztahem k životu i s chutí a vůlí ho žít dobře. Dospějeme k poznání, že zdraví je prožitkem celkově uspokojivého života, dobrým pocitem na těle a duchu. Zdraví je hodnotou, k níž člověk dospívá dobrou komunikací se sebou samým i se světem, a především moudrým způsobem života. Je plodem dobré vůle žít v harmonii se sebou i okolím. "Ó, jak blažení by byli lidé, kdyby chápali, že všechno, co by je mohlo učinit blaženými, je v nich, a kdyby toho uměli využívat k dosažení radosti z toho, co máme." (Komenský)
"Jak žít a nebýt jen mluvící opice?" Je dobré, že navzdory negativním projevům civilizace snad neexistuje člověk, který by podvědomě netoužil po alespoň trošku uspokojivém životě, kdo by netušil, že se musí něco změnit. Vždyť pokud člověk žije, chce žít. Má schopnost se v průběhu života měnit a vyvíjet. Nemusí být pouze vychováván jako v dětství, ale dokáže se utvářet sám z vlastní vůle, vědomou sebevýchovou, aby se mohl stát architektem vlastního života. Práce na vlastním lidství se neobejde bez trpělivého úsilí hledat a nalézat sílu v sobě samém, v hloubi duše uložené moudrosti, ve vyšším Já.
Změnit je třeba vlastní myšlení, postoje a hodnoty, chování a samozřejmě také vztah ke světu. Jen změnou sebe sama, aniž se ztratí, co je v nás cenného, je možno stát se spolutvůrcem dotváření i přetváření světa v místo skutečného domova, v němž by se lidé stali hospodáři a navzájem sobě bratry. Tohoto stavu lze dosáhnout pouze vědomým vstupem do celistvosti světa, vstupem, který je otevírán jasným myšlením, vřelým cítěním a dobrou vůlí. Jak připomíná Martin Buber, který snad nejcitlivěji pochopil a formuloval vztah člověka a světa: "Svět a já jsme si oboustranně přivtěleni ... .
Vznik světa a zánik světa nejsou ve mně, nejsou však ani mimo mne. Ony se ustavičně dějí a jejich dění souvisí se mnou, s mým životem, s mým rozhodnutím, s mou prací a s mou službou. Závisí na mně, na mém životě."
Dění světa vždy souvisí s námi. Je to velká odpovědnost. Budeme-li z vlastního rozhodnutí pracovat na sobě, moudře pečovat o své tělo i duši, budeme-li ve spojení s duchem, s vlastním Já. Když dokážeme využívat plodů činností zaměřených na sebe i pro celek. Tehdy se nám může podařit stát se vědomými, ale zároveň obětavými, oddanými architekty udržitelného života na Zemi včetně života vlastního.
|
|
Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'Diotima', 22.12.2004 15:39.
| Názory čtenářů |
22.12.2004 13:50
 Cekanka_ucekana
|
moudré :-) |
22.12.2004 17:05
nympha_Echo
|
hmmm.... já mam těhle teorií nějak nad hlavu.... a teď zrovna čtu od Shakti Gawain "život ve světle" nebo něco takovýho - a je to taky o tom jak žít.... a stejně se dám na jógu a zmiznu vám před očima :-))))
ale jinak něco mi tam sedí velmo, něco míň.... |
22.12.2004 21:30
 Diotima
|
jen námět k přemýšlení, není to žádný univerzální návod ... každý má svou osobitou cestu k poznání, i jak žít ... různé pomocníky, různé knihy, různé teorie, vše je velice inidividuální ... je mnohé na výběr - život
je věcí volby každého zvlášť |
27.12.2004 13:07
karel_letoun
|
Co to je za kecy? Za blbý kecy? |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|