Můj otec, ten se uměl

protáhnout okénkem do nebe

a zahlédnout alespoň cípek věčnosti!

Hladov a sytý zároveň tím pohledem,

dokázal nahoře

vyslechnout slovo a vrátit se zpět.

Uměl opustit své hříchy.

Můj otec, viděl jsem

modřinu, jak se rozlézá

pod nohavicemi jeho kalhot.

Občas k večeru hryzala v podbřišku,

až se obnažilo maso.

Nikdy mi neřekl, že je to trest.

Můj otec, snažil se

schovávat před všetečnými pohledy

mapu hříchů, nakreslenou

na odřených rukávech košile

pod šedivým sáčkem.

Myslel  si to?

Umět se vrátit,

aby se dalo ohlédnout,

jít kupředu

a něco nechat za sebou...