Jana spěchala domů. Jak odbila pátá, vzala připravené tašky a zamkla kancelář. Děti jdou dnes výjimečně s bývalým do cirkusu a tak bude mít chvilku jen sama pro sebe. Přesně věděla, jak s tím drahocenným časem naloží. Na ten rituál se už nějakou dobu chystala. Čekala, až v ní dozraje pocit konečného zmaru, až v ní utichnou všechny vlny emocí, které jí hon na poslední exemplář způsobil. Jen vzpomínka na chvíle, kdy ho poprvé spatřila, jí způsobovala jemné rozechvění. Toho se musí zbavit s konečnou platností.

Dostala se domů brzy, byla ráda. Honem hodila nákup do lednice, srovnala rozházené pantofle, co tam ráno nechaly děti. Sklidila zbytky po snídani. Dneska se nad tím nerozčilovala, chtěla mít tyhle drobné každodennosti za sebou. A chtěla se cítit dobře. Chtěla mít uklizeno nejen okolo sebe. Vnější řád jí umožňoval navodit i ten vytoužený vnitřní klid. Věděla, že dnes ho konečně dosáhne. Zalila si kafe do velkého pucláku, dolila mlíkem a donesla k pracovnímu stolu. Pustila si oblíbeného Cockra, aby znovu slyšela to toužebné: you are so beautifull. Cítila jak se všechny její zmatky vyjasňují a srdce se jí po dlouhodobém napětí uvolňuje. Vystřihla z kartonu malý štítek a černým popisovačem na něj svým úhledným písmem napsala jméno posledního úlovku. Zvedla oči před sebe na stěnu a pohledem spočinula na vitríně se sbírkou motýlů.

Sbírka motýlů...po rozvodu si ji sem mohla pověsit, bez pocitu, že něco dělá špatně, že se to nesmí. Původním majitelem téhle sbírky byl její první hřích. Obchodní zástupce co jí do krámku dodával motýly. Uměl o nich vyprávět. Až později pochopila, že to jsou všechno pohádky.Byly to krásné pohádky, které vždycky končily letmým dotekem, jemným jako mávnutí křídlem. Jenže u letmých doteků nezůstalo. Obchodní cestující se s ní miloval vždy, když měl cestu k nim do města. Pak ale změnil práci a po něm jí zůstala jen pár motýlů. Brzy pochopila, že jí zneužil. Že jí nalákal na perleťové barvy jejich křídel. Věnoval ji křehkou krásu. Jí ta krása ovšem tak pohltila, že se jí rozvrátil celý dosavadní život. A zatím co se vznášela v oblací s motýly, rozpadlo se jí už tak pochroumané manželství. Zůstala s dětmi sama. Nejdřív si poplakala, ale pak pověsila sbírku motýlů nad stůl a svobodně se nadechla.

Otevřela skleněná dvířka a nechala na sebe působit tu motýlí krásu. Otakárek fenyklový. Pod ním byla cedulka "kameraman". Jmenoval se Ota, tenhle kameraman. První pomanželská láska. Otevřel jí dveře do svobodného světa. Zjistila, že existujou i jiné prostory, než ty mezi jejími dosavadními přáteli, prací a rodinou. S jeho odchodem se srovnávala množná hůř, než s rozvodem. Babočka Admirál s cedulkou "námořník". Její první samostatná dovolená u moře, když děti odjely s tatínkem. Byl to kapitán s plachetnicí. Romantická letní láska. Pod malinkým prostým žlutým motýlkem byl „fotbalista“. Skládal jí básničky. Jenže byl o 15 let mladší. Fotbalistu měla opravdu ráda. Po rozchodu s ním pochopila, že každé loučení moc bolí. Od té doby se snažila mít cynický náhled na všechny další začínající lásky. Už se nechtěla nikdy bolestně loučit. Přestávala věřit, že potká někoho, kdo je schopen trvalého vztahu. A tak ceduličky přibývaly: potápěč, motorkář, publicista, tenista, programátor, filosof.

Teď v ruce svírala cedulku s nápisem "LETEC". Panečku..to byl úlovek! Ani se jí nechtělo věřit, když prvně viděla jak se ve vzduchu zableskla stříbrná křídla jeho piperu. Dodnes si promítá zpomaleně film, ve kterém letadýlko přesně přistává, obrací se na letištní ploše a pomalu dorolovává až k ní . V ten moment pochopila, že už jí žádný motorkář svým strojem neohromí. Letec byl starší než říkal, zaměstnanější než připouštěl, toužil po ženách víc, než chtěl. Všechno by mu odpustila. Pro jeho doteky, pro jeho sliby, pro jeho humor. Věděla, že není pro ní, že je to jen na chvíli. Ale tu chvíli si chtěla vychutnat plnými doušky. Pomalu se utopila v jeho objetí. Po druhém setkání mu beze slov slibovala všechno, co mohla slíbit. „Až přiletíš příště...“. Nepřiletěl. Posílal sporadické pozdravy a vzkazy „ozvu se“. V tu chvíli už si Jana začala prohlížet, které exponáty ještě nemá pojmenované. Váhala, jestli cedulku s nápisem letec umístí pod azurového afrického motýla, co zabíral čtvrt plochy. Přeci letec, ten nemůže být bez pořádných křídel. Cítila, že jí oslnil a tak mu chtěla dopřát toho nejkrásnějšího motýla. Jenže to se neměla chodit svěřovat se Marii.

„Chceš ho vyzkoušet?“ zeptala se Marie, když viděla, jak se trápí. Jana už v té chvíli měla připravený špendlík s modrou hlavičkou. „Tak jo, ale opravdu opatrně, Marie..co kdyby.“ Ještě jí dřímala v duši naděje. Ještě pořád zatlačovala všechny jasné indicie o jeho hře do pozadí.
„Cos mu napsala?“ zeptala se druhý den. „Co by, že by mě zajímalo, jestli opravdu lítá, když má nick pilot,“odpověděla Marie nad kouřícím kafem.
„A co? Odpověděl?“ nejistě se Jana zeptala a skrytě doufala že ne, protože ona mu taky nechávala vzkaz a odpověď ještě nedostala. Marie se neubránila lítosti v hlase: “Jano, kašli na něj, je to zmetek! Odepsal. Chce se se mnou vidět.“
Krucinál! Ještě že měla Jana rýmu a po ruce balíček kapesníků. První byl na slzy smutku, druhý na rýmu a třetí už nebyl potřeba.

„Modrého azurového ale hochu nedostaneš! Toho si nezasloužíš!“ Stála před otevřenou vitrínou a pořád váhala, který motýlek dnes dostane jméno. Promítala si do své duše všechny okamžiky trapnosti, které pocítila okamžitě po té, co jí z očí spadly růžové brýle zamilovanosti. Už se neviděla jako filmová hvězda, která visí na plakátech zdobící pilotovu pracovnu a kvůli které je ochoten přiletět odkudkoliv kdykoliv, jen aby jí mohl pohlédnout do očí. Místo neodolatelné ženy vidí husičku, která snaživě mává rozmarnému děcku ručně malovaným hedvábným šátkem s nápisem „follow me“.

Krucinál, už se blíží sedmá, děti budou za chvíli doma. Děti! Dětský pokojíček! Ano, to je ono! Do očí se jí vrátila jiskra, na tváři se rozlil spokojený úsměv. Zavřela okno vitrínky, vzala cedulku a zamířila k nim do pokoje. Na nástěnce jejího synka přibyla cedulka s nápisem "LETEC". Připíchnutá špendlíkem s modrou hlavičkou pod obrázkem Brouka Pytlíka.